Student World

…Média nás zasypávají přívalem zpráv, které údajně prokazují, jak se klima neustále zhoršuje. Britský list The Independent v roce 2006 na celé titulní straně tvrdil, že právě v této chvíli globální oteplování prochází bodem zlomu a že nadále již nebude možné zabránit „některým z nejhorších předpovídaných následků oteplení, počínaje ničením ekosystémů a konče větším hladověním a nedostatkem vody, které zasáhnou miliardy lidí“. Časopis Time v roce 2006 na téma globálního oteplování vydal zvláštní přílohu a opakovaný motiv varování na obálce čísla zabarvil celý materiál děsivým nádechem: „Mějte obavy. Mějte velké obavy.“ Magazín prohlašuje, že klima se hroutí, a to nás zasáhne nejen globálně, protože se naruší celá biosféra, ale dopadne to na nás i jako na jednotlivce zhoršeným zdravím, například rozšířením infarktů, astmatu a infekčních chorob. Vedle hrozivého titulku obálka zaujme fotografií osamělého ledního medvěda, jak pluje na tající ledové kře a marně vyhlíží souvislejší led. Time tvrdí, že kvůli globálnímu oteplování „se začínají objevovat utopení lední medvědi“ a že za nějakou dobu tato zvířata vyhynou.
Mnohé z těchto obav probereme později. Nejprve však bude poučné podívat se, jak se to má právě s ledními medvědy; tady se totiž v mnoha ohledech projevuje v kostce to, co se opakuje i u dalších podobných problémů, které nám nahánějí takový strach – jakmile v klidu prověříme seriózní údaje, historka se rozpadne na kousky a ze strachu nezbude nic.
Podobnou fotografii jako Time ukazuje Al Gore a komentuje ji slovy: „Jedna nová vědecká studie uvádí, že poprvé došlo k úhynu významnějšího počtu ledních medvědů utopením.“ Organizace World Wildlife Fund dokonce upozorňovala, že lední medvědi by se mohli do roku 2012 přestat reprodukovat, takže za necelé desetiletí budou funkčně vyhynulým druhem. Razantně pak prohlašuje, že „lední medvědi budou odkázáni do historie a naši vnuci si o nich budou jen moci číst v knížkách“. Britský Independent zase tvrdí, že nárůst teploty „povede k tomu, že lední medvědi ve své arktické vlasti vyhynou. Jediné místo, kde je bude možné spatřit, bude zoologická zahrada.“
V posledních letech se tahle historka vynořila mnohokrát, nejprve s odvoláním na zprávu World Wildlife Fund z roku 2002 a později na základě hodnotící zprávy Arktické rady (sdružení zemí kolem Arktidy) – Arctic Climate Impact Assessment – z roku 2004. Obě práce se široce opíraly o výzkum z roku 2001, uskutečněný skupinou expertů na lední medvědy (Polar Bear Specialist Group) ze Světového svazu ochrany přírody (World Conservation Union, mezinárodní organizace pověřená sledováním ohrožených druhů; překvapivá zkratka IUCN je dědictvím jednoho ze starších názvů instituce).
Jenomže tato expertní skupina zjistila, že z celkového počtu zhruba 25 000 ledních medvědů rozdělených do 20 jednotlivých populací ubývá členů jen u jedné nebo dvou populací v Baffinově zálivu; u více než poloviny populací byly konstatovány stavy stabilní a u dvou populací kolem Beaufortova moře byl zjištěn dokonce nárůst počtu členů. Údaje navíc ukazují, že díky regulaci lovu se celosvětová populace ledních medvědů za posledních několik desetiletí dramaticky zvýšila z počáteční úrovně zhruba 5 000 členů v 60. letech. A v rozporu s tím, co bychom čekali, se z této původní studie dovídáme i něco, co nám žádná z následných zpráv neřekla – obě ubývající populace se nacházejí v oblastech, kde se v posledních 50 letech fakticky ochladilo, zatímco dvě rozrůstající se populace obývají území, kde se oteplovalo. Podobně se to má i s Goreovým komentářem k tonoucím medvědům, který naznačoval, že procesy uvedené do chodu začínají eskalovat. Pravda je taková, že šlo o ojedinělý snímek čtyř mrtvých medvědů den po „prudké větrné smršti“, která postihla území jedné z rostoucích medvědích populací.
V roce 2006 klasifikoval IUCN ledního medvěda jako zranitelný druh, což média opět vybídlo k sepisování historek, podle nichž je vymření těchto živočichů otázkou krátkého času. Jenže lední medvěd byl jako ohrožený nebo zranitelný druh hodnocen téměř od založení seznamů ohrožených druhů před více než 40 lety, ačkoli jeho populace se mezitím prudce rozrostla. Nejdůkladněji prostudovaná populace ledních medvědů obývá západní pobřeží Hudsonova zálivu. Hodně novinového papíru se popsalo zprávami, které tvrdily, že její velikost se za poslední necelé dvacetiletí zmenšila o 17 %, tedy ze 1 200 zvířat v roce 1987 na méně než 950 v roce 2004. Už se však neuvádělo nic o vývoji v 80. letech. Tehdy tato populace narostla z pouhých 500 zvířat v roce 1981, což ovšem všechna tvrzení o vymírání zpochybnilo. Navíc nikde ve zprávách nenajdeme, že každoročně je zastřeleno 300–500 medvědů, z toho na západním pobřeží Hudsonova zálivu v průměru 49 kusů. I kdybychom příběhu o ubývání medvědů uvěřili doslova, znamenalo by to, že každý rok jich kolem Hudsonova zálivu úhrnně ubývá v průměru patnáct, přitom však lovu zde padne za oběť rok co rok více než trojnásobek tohoto počtu.
Biolog pověřený kanadskou vládou výzkumem ledních medvědů v roce 2006 shrnul nesrovnalosti mezi údaji a mediálním obrazem celého tématu následovně: „Je prostě směšné předpovídat v příštích 25 letech vyhynutí ledních medvědů na základě mediálně podporované hysterie.“ Lední medvědy, z nichž dvě třetiny světového počtu žijí v Kanadě, globální oteplení podle něho sice zasáhne, „opravdu však není nutné panikařit. Ze 13 populací ledních medvědů v Kanadě jsou u 11 populací stavy stabilizované nebo rostou. Medvědi nevymírají, a ani se nezdá, že by v současnosti měli nějaké problémy.“
Celá kauza ledních medvědů skrývá tři klíčová ponaučení. Nejprve se nám servírují obrovsky zveličená a emocionálně nabitá tvrzení, která přitom nemají žádnou oporu v údajích. Jistě, je pravděpodobné, že ubývání ledu ztíží ledním medvědům jejich tradiční způsoby opatřování potravy a že se častěji budou uchylovat ke způsobu života hnědých medvědů, z nichž se vyvinuli. Nakonec budou možná jejich počty klesat, třebaže dramatické úbytky jsou podle expertů nepravděpodobné. Během posledních 40 let se ovšem jejich stavy výrazně zvýšily a nyní jsou vesměs stabilní; ubývající populace přitom obývají území, na nichž se ochlazuje. Přesto se dozvídáme, že v důsledku globálního oteplování lední medvědi vyhynou, možná již do deseti let, a že naši potomci si o nich budou moci číst jen v knížkách.
Zadruhé, máme-li skutečně starost o životní prostředí, nebude nás přece znepokojovat výlučně osud ledních medvědů. Média sice píšou jen o druzích ohrožených, my ale musíme znát i druhou stranu mince – řada druhů si totiž při změně klimatu povede lépe. Zpráva Arctic Climate Impact Assessment v Arktidě obecně předpovídá zvýšení druhové rozmanitosti a reprodukční schopnosti živočichů. Bude zde méně polární pustiny a více lesů. Podle zprávy se v Arktidě díky vyšším teplotám objeví více hnízdících ptáků i motýlů. To sice nenahradí lední medvědy, stejně jako přežití ledních medvědů nezabrání zvýšení počtů hnízdících ptáků a motýlů; musíme ale vidět obě stránky celé věci.
Třetím závěrem z příběhu o ledních medvědech je, že naše obavy se ubírají špatným směrem. Namlouvá se nám, že kritická situace ledních medvědů ukazuje na „potřebu ráznějšího omezení emisí skleníkových plynů, které vedou ke globálnímu oteplování“. I kdybychom akceptovali pochybenou myšlenku začít s počítáním ledních medvědů v Hudsonově zálivu v roce 1987, kdy byly jejich stavy blízko maxima, a dospěli k poznatku, že ubývá 15 medvědů ročně, co s tím můžeme dělat? Kdybychom se jim snažili pomoci snižováním emisí skleníkových plynů, mohli bychom přinejlepším zamezit úbytku 15 medvědů ročně. Později uvidíme, že reálně dokážeme takto zachránit mnohem méně, v průměru asi 0,06 medvěda ročně. Každý rok je však v téže populaci uloveno 49 medvědů, a s tím již něco udělat můžeme. Takže pokud máme zájem na stabilní populaci ledních medvědů, pak by zřejmě inteligentnější a schůdnější cestou bylo zabývat se nejprve 49 každoročně zastřelenými medvědy (tento názor zastává také IUCN). Nic takového ale v debatě o klimatu v médiích neuslyšíme.

Tento text je úryvkem z knihy
Bjørn Lomborg
Zchlaďte hlavy!
Skeptický ekolog o globálním oteplování
Překlad Petr Holčák, váz. s přebalem, 360 stran, 399 Kč

Podrobnosti o knize na stránkách vydavatele

Anotace vydavatele
Nová kniha dánského statistika Bjørna Lomborga, autora známého bestselleru Skeptický ekolog, nás provádí po problematice globálního oteplování úplně jinak než ostatní práce. Lomborg není "klimatický skeptik" v tom smyslu, že by odmítal převládající názory na oteplování v důsledku lidské aktivity. Nezpochybňuje ani to, že globální oteplování bude mít ve svém souhrnu nakonec pro lidi, životní prostředí i ekonomiku negativní následky. Velkou skepsi však projevuje vůči všeobecně navrhovaným způsobům řešení v čele s Kjótským protokolem. Ukazuje, že objektivně doložitelným škodám oteplování lze snadno zabránit cílenými, rychlými a především relativně levnými zásahy. Tyto praktické kroky by přitom již za krátkou dobu pomohly nepoměrně více lidem a přinesly by světu daleko větší prospěch než nesmyslně drahé omezování emisí skleníkových plynů, které navíc stejně ničemu nepomůže.

Úryvky z Lomborgovy předcházející knihy Skeptický ekolog na Science Worldu
Průmyslovým zemím může globální oteplování prospět
Proč by si měl každý ochránce přírody přečíst Lomborga

autor