Student World

Vývoj nových účinných protinádorových látek je výzkumným projektem Laboratoře růstových regulátorů, společného pracoviště Ústavu experimentální botaniky AV ČR a Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, pod vedením prof. Ing. Miroslava Strnada, CSc. Všichni pracovníci, což je v českých podmínkách neobvyklé, jsou placeni z grantu. Zatím má pracoviště finanční pokrytí zajištěno do roku 2004, doktorandi jsou placeni z prostředků MŠMT.
Projekt Laboratoře se zaměřuje na výzkum antiproliferačních účinků rostlinných růstových regulátorů, cytokininů. Cílem projektu je vývoj léčiv proti závažným lidským onemocněním, přesněji účinných látek, které v optimálním případě mohou skončit výrobou léčiv, tzn. preparátů používaných pro lidi. Jde o biologicky účinné látky působící proti molekulárním cílům v nádorových buňkách, látky, které dokáží regulovat na molekulární úrovni určitý protein, resp. gen v buňce, který je zodpovědný za určité onemocnění.
Pracoviště se snaží zajistit všechny fáze procesu vývoje protinádorových látek: objeví účinnou látku, zdokonalí ji a přetvoří do stavu, kdy již může být použita jako lék, a zajistí její klinické zkoušení. Začíná to chemickou syntézou látek, což představuje stovky a stovky syntéz na jejich přípravu, a ty se pak testují na molekulárním cíli, např. na enzymu. Pak se přechází na buňky, na nichž se testuje protinádorová účinnost, a nakonec na testování in vivo, kdy se vše zkouší například na myších. Když se látka osvědčí, přistupuje se k preklinickému zkoušení, což je soubor mnoha testů dle mezinárodních standardů, které zahrnují testy toxicity na dvou živočišných druzích v opakovaných podáních. Po prokázání, že látky jsou farmakologicky v pořádku, nejsou ani toxické ani mutagenní, je třeba na počátku klinického zkoušení ze stovky látek vybrat jednu, která se použije pro výrobu skutečného léku. Pak je možno přistoupit ke zkouškám na pacientech. Velkou naději přinášejí především těm, kteří se dosud nedali žádným způsobem léčit, a takových případů je bohužel mnoho (pacienti s rakovinou tlustého střeva, plicními a mozkovými nádory). Jim by nové látky mohly pomoci, pokud se prokáže, že jsou účinné i pro lidi, což nikdy nelze dopředu s určitostí říci. Žádné preparáty totiž nejsou samospasitelné – výsledky výzkumů a ověřovacích testů znamenají "pouze", že látky nejsou škodlivé a že působí pozitivně na zvířata.
Největší zkušenosti má Laboratoř růstových regulátorů s testováním na enzymech, které indukují buněčné dělení. Vyhledávány jsou inhibitory enzymů, tzv. cyklin-dependentních kinas, které obsadí vazebné místo určené k navázání ATP (adenosintrifosfát), tím zablokují mitózu, resp. buněčné dělení, a potažmo tak brání nádorovému bujení, protože nádorové buňky si po tomto zásahu samy naprogramují buněčnou smrt. Mezi inhibitory patří nové látky olomoucin, bohemin a roskovitin (podle města ve Francii s původně spolupracující laboratoří). Roskovitin, podávaný orálně, momentálně prochází 2. fází klinického zkoušení ve Francii, Anglii a Německu, bohemin, ve formě injekce, se připravuje v české Lachemě a po schválení žádosti podané na Státní úřad kontroly léčiv se předpokládá, že proběhne
1. fáze klinických zkoušek v České republice, a to na onkologické klinice Fakultní nemocnice v Olomouci. Jde o výrazný úspěch, protože dotáhnout jakoukoliv látku do klinického zkoušení, které probíhá podle norem OECD, je velmi finančně náročné. Navíc v České republice farmaceutické firmy vyvíjejí svá vlastní léčiva jen výjimečně. Většina vědců proto spolupracuje se zahraničními firmami; tým profesora Strnada dělá vše svépomocí, či ve spolupráci s firmou Biotest v Pardubicích a pražskou firmou IQA.
Výsledkem výzkumu je nová generace látek, které už ani není vhodné nazývat cytostatiky, protože cytostatika mají mnoho vedlejších negativních či mutagenních účinků, což nové látky nemají. Velké problémy však mohou nastat s ošetřením práv k nabytým látkám. Patent na první generaci účinných látek, olomoucin a roskovitin, zcizil původní spolupracovník z Francie, takže Laboratoř se byla nucena prostřednictvím AV ČR soudit s francouzskou akademií CRNS o spoluvlastnictví patentu. Věc se vyřešila díky pomoci fy Inventia (bývalého licenčního a patentového oddělení AV ČR), která má bohaté zkušenosti s ošetřováním patentů, např. Wichterleho čoček nebo v současnosti s patenty profesora Holého z ÚOCHB.
Po objevu olomoucinu, který byl průlomem a inspirací, se výzkum podobných látek velmi rozšířil, takže dnes jsou na světě desítky týmů, které pracují na podobné problematice, jejíž řešení dává velkou naději do budoucna – vědcům i pacientům.

Podle Akademického bulletinu 12/2001, http://www.kav.cas.cz/press/stranky/archiv/ab/2001/12/ab.htm.

autor Na základě informací prof. Miroslava Strnada zpracovala Lenka Re