Student World

Pokud pomineme odhady vycházející z Bible (nebo z jiných svatých spisů), stáří Země se jako první pokoušeli odhadnout někteří řečtí filozofové. Ve středověku pak převládal názor o tom, že svět byl stvořen zhruba před 6 000 lety. O odhad nějak vědecky podložený se jako první pokusil William Thomson, známější jako lord Kelvin. A lze vytušit, že jeho metoda nějak souvisela s teplotou…
Kelvin svůj výpočet opíral o rovnice popisující chladnutí těles. Počáteční teplotu Země odhadl na asi 3 900 stupňů (v tomto případě asi není podstatné, zda těch Kelvinových, nebo Celsiových :-)) a nakonec mu stáří Země vyšlo okolo 100 milionů let. Pokud pomineme lehce svévolné určení počáteční teploty, hlavním problémem Thomsova výpočtu bylo, že neuvažoval radioaktivitu a další energetické příspěvky, které chladnutí Země zpomalují. Díky tomu byla také Kelvinem vypočítaná hodnota mnohonásobně menší než skutečnost.
Mimochodem: postup datování stáří Země na základě chladnutí zkoušel už v 18. století hrabě Buffon, který si přitom představoval, že Země vznikla uštípnutím kusu Slunce.
Proti Kelvinovu odhadu se postavil Charles Darwin, soudící, že evoluce potřebovala ke svému průběhu mnohem delší dobu, naopak podporu mu vyhlásil geolog J. Joly. Ten zase vyšel z předpokladu, že na počátku Země nebyla voda v mořích vůbec slaná. Odhadl roční přírůstek soli do moře a z dnešní slanosti pak vypočítal stáří Země – vyšlo mu opět asi 100 milionů let.
Jednou z chyb v předpokladech Jolyho bylo ovšem to, že neuvažoval, že sůl z oceánů rovněž mizí. Mimochodem, jedním z lidí, kteří popsali způsob, jakým z oceánu ubývá soli (na oddělené mělčině vyschne voda a sůl je pak překryta horninami a jaksi "zakopána" do nitra Země), byl i James Lovelock, známý především jako autor hypotézy Gaia.

autor Pavel Houser