Student World

Když se píše o dějinách kompasu, zpravidla se výklad soustředí na samotný jeho vznik, diskuse o tom, zda jej Evropané převzali z Číny nebo vymysleli nezávisle…

Dějiny kompasu jsou ale mnohem zajímavější. Kompas se jednak i po svém vynálezu podstatným způsobem dále vyvíjel, používal se spolu s dalšími navigačními pomůckami a sehrál velkou roli v „otevření světa“ po Kolumbovi. S využitím kompasu se pojila celá řada dalších objevů, od deklinace po určování zeměpisné délky (což mimochodem popisuje Umberto Eco v Ostrovu včerejšího dne).

Ještě v roce 1707 postihla britské námořnictvo jedna z největších katastrof v jeho celé historii, když se kvůli chybě při navigaci 4 lodě potopily v mlze u břehů souostroví Scilly. O život tehdy přišlo na 2 000 námořníků včetně admirála Shovella. Britové předtím ve Středomoří zničili francouzskou flotilu a kvůli špatnému odhadu polohy utrpěli mnohem větší ztráty než v důsledku bitvy.

Proč došlo k tak fatální chybě, navíc těsně u britských břehů, kde by člověk předpokládal, že se důstojníci největší námořní mocnosti světa budou orientovat naprosto dokonale? Předně, pro měření hloubky měla plavidla k dispozici jen olovnici. Ta se používala také k vytažení nějakého materiálu z mořského dna – ten uvízl v důlku vymazaném lojem.

Tehdejší kapitáni měli ve známých vodách k dispozici mapy udávající jakési „kóty“ s hloubkou dna a popisem jeho charakteru (písek, bahno, kameny, lastury, korál, štěrk, křída…, eventuálně jejich kombinace a další podrobnosti). První takové mapy průlivu La Manche vznikly v Anglii už na počátku 15. století (respektive z této doby se dochovaly, nejspíš budou ještě starší) – asi je ale jasné, že tahle metoda i přes podrobnost map ale nevynikala spolehlivostí.

Na konci 16. století se jako další vynález objevil tzv. log (poznámka: tady by bylo zajímavé zjistit, zda se odtud odvozuje i označení log používané i ve světě IT pro (záznam) protokolu). Toto zařízení se používalo k měření rychlosti lodi, kdy nahradilo starší metody, např. prostě hodit přes palubu kousek dřeva a počítat, jak dlouho bude trvat, než ho loď mine; šlo o celkem komplikovaný systém z různě navázaných šňůrek.

Jak se zdá, při katastrofě u Scilly ale neselhalo žádné z těchto zařízení, leč kompas. Kromě mechanických poškození mohlo dojít k jejich demagnetizaci například bouřkou nebo palbou děl v předcházející dělostřelecké bitvě. Britové tehdy zanedbávali opětovnou magnetizaci nějaký čas užívaných kompasů. Co je ale ještě překvapivější, špatně byla i samotná mapa – a to ne mořského dna, ale chybně byla určena i samotná poloha souostroví. Kapitán Showell a jeho důstojníci nadto při výpočtech nezohlednili existenci proudu v kanálu La Manche a místní magnetickou deklinaci – ta je navíc v čase proměnná, takže by stejně měli k dispozici jen zastaralé údaje.

Teprve po této katastrofě přikročila britská admiralita k pokusu vytvořit mapu s deklinacemi pro celý svět a nařídila vyvíjet nové typy kompasů. Mimochodem – mapa s deklinacemi z počátku 18. století byla údajně první mapou, která vypadala jako ty dnešní.

To je jedna z epizod dějin navigace, jak je popisuje níže uvedená, velmi zajímavá kniha.

Zdroj: Alan Gurney: Kompas, BB art, Praha 2008

autor Pavel Houser