Student World

K polemice o rizicích nanočástič nedávno přispěl pekingský klinický toxikolog Jü-kuo Sung, který prokázal vztah mezi vdechováním nanočástic na pracovišti a vznikem vážné choroby. Nanočástice podle něj postiženým ženám způsobily otoky kolem srdce a plic, přičemž této tekutiny je lékaři nedokázali zbavit a dvě ženy pak onemocnění podlehly.

Australští vědci zase zkoumali účinek nanočástic používaných v opalovacích krémech, protože mají schopnost procházet pokožkou. Co se s nimi však děje dál v lidském těle? Ovlivňují imunitní systém?

„Ukázalo se, že nejhorší z testovaných nanočástic jsou právě částice oxidu zinečnatého,“ říká toxikolog Dr. Paul Wright z Royal Melbourne Institute of Technology. Nanočástice oxidu zinečnatého byly pro imunitní buňky větší pohromou, než nanočástice stříbra, nebo saze z výfukových plynů naftových motorů a dokonce i než částice oxidu křemičitého.

Střízlivý názor zastává jeden z našich největších odborníků v nanotechnologiích, laureát ceny Česká hlava profesor Oldřich Jirsák. „Tvrdit, že nanočástice jsou nebezpečné lidskému zdraví, je totéž jako říci, že nebezpečné lidskému zdraví jsou chemikálie. Jde samozřejmě o to, jaké chemikálie – ocet a soli konzumujeme v jídle, etanol v nápojích, mýdlem se myjeme, zubní pastou si čistíme zuby. Lékaři používají vnitřně mnoho chemikálií. Naopak jiné chemikálie jsou velmi jedovaté. Je tedy vždy nutné říci přesně, o jaké nanočástice jde. To se intenzivně a celosvětově zkoumá. Za neškodné považujeme nanomaterialy, které se do týdne rozloží v tělních tekutinách. Ty nerozložitelné jsou zatím považovány za potenciálně nebezpečné a takto se s nimi také zachází, stejně jako s toxickými chemikáliemi. K nanomateriálům se tedy civilizovaný svět chová opatrně a v krátké době budou připraveny mezinárodní standardy pro jejich klasifikaci, hodnocení , povolování a manipulaci.

Rozhodně by však byla škoda poplašnými zprávami zpomalit vývoj, který lidstvu nanomateriály přinášejí a v budoucnu jistě přinesou velký pokrok.“

Podle zpravodaje Česká hlava 4/2009

Poznámka: Povinné označování budí podezření – aby se kolem nanotechnologií nakonec nestrhla podobná hysterie jako kolem GMO. To by byl další krok k technologickému zaostávání Evropy.

autor