Biologie |
Vědci z univerzity v Kjótu se zaměřili na evoluci (občasného) lidské altruismu. Jak jsou na tom v tomto ohledu šimpanzi? Evidentně vytvářejí aliance, takže jsou schopni recipročního altruismu, občas lze u nich pozorovat i něco jako výměnný obchod (sex za potravu apod.).
Co ale v případě, že reciprocita není jasná, pomáhají si i pak, tedy v podstatě nezištně?
Shinya Yamamoto s kolegy sledovali několik párů šimpanzů (příbuzné i nepříbuzné, aby se eliminoval „genetický“ příbuzenský altruismus) v experimentu, kdy jeden z nich mohl druhému podat příslušný nástroj. Byla to buď slámka na vypití džusu, k němuž se jinak nedalo dostat, nebo tyč, kterou se kelímek dal přitáhnout. Šimpanzi byli od sebe odděleni, mezerou se dal protáhnout pouze nástroj. V první verzi experimentu měl jeden ze šimpanzů přístup k potravě, druhý měl nástroj. Ve druhém měli nástroj každý, ale vždy opačný, než potřebovali.
Ukázalo se, že šimpanzi si obvykle podají nástroj i v případě, že z toho sami nic mít nebudou, a i když se nejedná o dvojici příbuzných. Nicméně to neudělají sami od sebe – druhý šimpanz to musel vždy nějak naznačit, třeba tak, že protáhl ruku otvorem ve stěně a na nástroj ukázal. Ani když šimpanz pozoroval neúspěšné pokusy partnera, pokud nebyl přímo požádán, o pomoc se nesnažil.
Takové chování je v jistém ohledu smysluplné – pomáhat tam, kde nás o to někdo požádá, neplýtvat svým úsilím zbytečně. (I když samozřejmě jsou různé situace: těžko čekat žádost od někoho v bezvědomí apod.)
Zdroj: ScienceDaily
Poznámky:
– Tento přístup by si jistě mohli osvojit i lidé posedlí potřebou „pomáhat“ ostatním i proti jejich vůli.
– Fakt je, že podat nástroj není žádná zvláštní investice, šimpanze to nic nestálo (tj. spíše to lze srovnat s tím, když někomu poradíme cestu, než že se s někým rozdělíme o svačinu). „Nic mě to nestojí o třeba se mi to vrátí“ – je to ještě altruismus?
– V experimentu, kdy si šimpanz kelímek přitáhl, mohl asi vypít třeba polovinu obsahu a zbytek podat otvorem „za oplátku“. O tom se ale v původním článku nic nepíše. Měli by pak šimpanzi tendenci si prokázanou službu vracet později?
– Jak u lidí? Jsou úspěšnější třeba ti, kdo žebrají aktivně a lidi oslovují, nebo ti, kdo smutně stojí v koutku? (Jistě – jak kdy, jak u koho, otázkou je také míra invazivnosti žádosti, od určité intenzity je to asi agresivní a kontraproduktivní…)
– Některé opice Nového světa si podle původního článku pomáhají i bez vyžádání. Jakou roli to hraje v evoluci, jaké selekční tlaky způsobily vznik těchto rozdílů?
Komentáře
Napsat vlastní komentář
Pro přidání příspěvku do diskuze se prosím přihlašte v pravém horním rohu, nebo se prosím nejprve registrujte.