Student World

Opiáty se v jeho době používaly již běžně proti bolesti a on sám je ve svých receptech používal rovněž, vždy to však výslovně napsal. V pozdější době se mimochodem makový nápoj pro lepší chuť ještě kořenil šafránem, hřebíčkem a skořicí.

O dějinách opiátů viz také Podivné cesty opia a kouření

Když Paracelsus používá výrazu laudanum, zřejmě jde o něco jiného, látku, jejíž povahu se snažil utajit (to, že psal v němčině raději než v latině neznamená, že neměl svá tajemství). Navíc tak ani sám nečiní jednoznačně, to ale je pro něj typické – jeho teorie obsahující všemožné esence, kvintesence, elixíry a arkány jsou prostě zmatené.

V první řadě může laudanum znamenat prostě typ klovatiny (pryskyřice), které se v lékařství používal od starověku, mj. i proti padání vlasů. Na jiných místech Paracelsových textů ale laudanum znamená arkánu, cosi krajně neobyčejného, co mohlo být připravováno ze zlata a perel a mělo mít i moc probouzet mrtvé. Roli asi hrálo i to, že že laudare znamená v latině „chválit“, pro Paracelsa šlo tedy o nějaký magický přípravek nebo snad i samotný princip léčby.

Zdroj: Philip Ball: Ďáblův doktor – Paracelsus a svět renesanční magie a vědy, Academia 2009

V knize je také zmínka o tom, že Paracelsus k přípravě léků s oblibou používal kyselinu sírovou, například s ní destiloval víno, respektive vinný destilát. Účinkem kyseliny sírové mohlo dojít k dehydrataci až k vyštípnutí molekuly vody z alkoholu, při tom podle okolností vzniká ethylen (ten by se ale nezkapalnil), ovšem také éter. Možná by pak proto výsledek mohl opravdu pomáhat od bolestí. Tomu odpovídá i to, že Paracelsus popisoval výsledný přípravek jako sladký.

Kyselinu sítovou ovšem Paracelsus používal i zevně ve směsi s rozmarýnovým olejem. Oblíbil si i další jedy, například antimon a rtuť.

Paracelsus na Wikipedia.cz

autor Pavel Houser