Student World

***tisková zpráva Evropské jižní observatoře č. 9/2010

Ačkoliv tento mlhavý obláček je od jasných hvězd Oriona poněkud vzdálen, jejich mohutný vítr a intenzivní záření přesto mají na mlhovinu výrazný vliv. Tvarují ji a vytvářejí tak podmínky pro vznik desítek mladých sluncí.  

Lidé z celého světa znají typický vzhled souhvězdí Orion velmi důvěrně. Málo z nich však ví o mlhovince NGC 1788, skryté pokladnici hvězd, nacházející se jen několik stupňů od jasných hvězd Orionova pásu.
 
NGC 1788 je reflexní mlhovina, jejíž plyn a prach rozptylují světlo z malé skupiny mladých hvězd. Jemně zářící oblak tvarem připomíná obrovského netopýra s roztaženými křídly. Na snímku je možné spatřit jen velmi málo hvězd patřících přímo k mlhovině, neboť většina z nich je ukryta uvnitř prachových kokonů, které je obklopují. Nejjasnější hvězda nese označení HD 293815 a naleznete ji v horní části oblaku, těsně nad temným prachovým pásem táhnoucím se skrze mlhovinu středem snímku.    

Ačkoliv se na první pohled zdá, že NGC 1788 je izolovaným oblakem, není tomu tak. Pozorování pokrývající zorné pole přesahující tento zveřejněný záběr odhalila, že hmotné hvězdy patřící k mohutné skupině v Orionu hrály rozhodující úlohu při tvarování NGC 1788 a podpoře hvězdotvorby v jejím nitru. Jsou také zodpovědné za rozzáření oblaků vodíkového plynu v podobě téměř vertikálního červeného pásu táhnoucího se v levé části obrázku.

Všechny hvězdy v této oblasti jsou vesměs velmi mladé, jejich průměrné stáří je odhadováno na pouhý milión let, což je jako mrknutí okem ve srovnání s 4 500 miliony let našeho Slunce. Při zkoumání populace hvězd v okolí mlhoviny astronomové dospěli k závěru, že tyto mladinké hvězdy lze rozdělit do tří jasně definovaných skupin: ty nalevo od červeného pásu jsou o něco starší než ty napravo, které vytvářejí malou kupu poblíž mlhoviny a ozařují ji; úplně nejmladší stálice jsou pak stále skryty hluboko v prachových kokonech více napravo. Na snímku sice nejsou vidět, ale jejich existence byla prokázána dalšími pozorováními v infračerveném pásmu a na milimetrových vlnových délkách.

Toto rozložení hvězd, kde starší nacházíme na straně přivrácené ke komplexu v Orionu a mladší na odvrácené straně, naznačuje, že ‚vlna hvězdotvorby‘ vytvořená kolem žhavých masivních hvězd v Orionu prošla nedávno mlhovinou NGC 1788 a postupuje dále.

Uvedený snímek byl pořízen kamerou WFI (Wide Field Imager) na dalekohledu MPG/ESO o průměru objektivu 2,2 m, který se nachází na observatoři La Silla v Chile.

Převzato ze stránek Hvězdárny Valašské Meziříčí

autor Jiří Srba