Student World

Titan přitahuje pozornost astronomů, geologů i astrobiologů už delší čas. V mnoha ohledech podobá naší Zemi, i když život (alespoň v podobě jak ho známe) bychom na jeho povrchu hledali stěží. Teplota se na Titanu pohybuje okolo -180°C. Na druhé straně se jedná o jedno z mála těles Sluneční soustavy s hustou atmosférou a s naší rodnou hroudou má společný i „koloběh“. Zatímco u Země je aktérem voda, u Titanu hraje primát metan společně s dalšími organickými sloučeninami. V atmosféře byly odhaleny mraky, déšť, mlha a na povrchu jezera metanu a etanu.

Kosmická sonda Cassini zmapovala v letech 2004 až 2007 svým radarem asi 22 % povrchu Saturnova měsíce. Nejedná se sice o velkou část povrchu, k vyvozování alespoň určitých závěrů to ale stačí. Vědci nalezli na radarových snímcích na 49 kráterů. Přesněji řečeno pět stoprocentních kráterů 1. třídy, jež dostaly jména Ksa, Sinlap, Menrva, Afekan a Selk. Zbývajících 44 kráterů bylo zařazeno do 2. třídy (velmi pravděpodobný kráter) a 3. třídy (pravděpodobný kráter).

Kráter objevený v roce 2008 (vlevo) a kráter, objevený v roce 2005 (vpravo) na radarových snímcích ze sondy Cassini. Autor: JPL, NASA

Krátery obecně mohou mít dva základní původy:

• Impaktní krátery – vznikly při dopadu planetky či komety
• Sopečné krátery – za vznikem stojí vulkanická činnost

Původ 49 kráterů na Titanu zatím není zcela objasněn. Vědci se nicméně přiklánějí k tomu, že většina z nich spadá do kategorie impaktních kráterů. Přítomnost vulkanické činnosti na povrchu Titanu by nicméně byla zajímavým zjištěním. Zapomeňte však na pozemskou představu sopky, chrlící lávu a popel. Případné sopky na Titanu by vyvrhovaly zřejmě směs vody a amoniaku, která by na povrchu okamžitě zmrzla. Existují určité indicie, že právě sopky mohou být zdrojem relativně nepatrné příměsi metanu (asi 5 %) v atmosféře, tvořené převážně dusíkem (95 %).

Malý počet kráterů potvrzuje obecně předpokládaný fakt, že povrch Titanu je geologicky poměrně mladý.

Další informace bychom se mohli dozvědět v dalších letech. Díky prodloužení mise sondy Cassini by se mohlo podařit zmapovat více než 50% povrchu jednoho z nejvíce fascinujících světů v naší Sluneční soustavě.

Převzato z webu Exoplanety.cz, upraveno.

autor Petr Kubala