Student World

Vyplývá to ze zprávy čtyřicítky auditorů z dvanácti zemí světa.

Mezivládní klimatický panel, organizace založená a fungující pod taktovkou OSN, vydává zhruba co šest let obsáhlou zprávu o stavu klimatu na planetě Zemi. Poslední čtvrté hlášení sestavené z vybraných dokumentů a nikoli vlastního výzkumu vyšlo v roce 2007.

Zpráva o takřka třech tiscích stránkách je základem dvou souhrnných hlášení, jedním pro politiky, vlády států, a jsou pilířem pro další vývoj volající „k záchraně planety“. Boj proti klimatu přitom s sebou nese změny politické, společenské i ekonomické, v lokálních i globálních měřítkách.

„V IPCC používáme výhradně vědecké studie, které prošly přes peer-review [kontrolu provedenou dalšími vědci]. Ať někdo publikuje data v patřičném spolehlivém vědeckém magazínu a jsem si jistý, že IPCC takovou studii převezme. V opačném případě ji hodíme do popelnice.“

– Rádžendra Pačaurí, předseda IPCC, 9. listopadu 2009

Vzhledem ke kritice a skandálům, které IPCC a jejího šéfa v posledních měsících provázejí a jež byly minimálně v jednom případě motivovány politicky, se čtyřicítka auditorů rozhodla veškeré citace použité ve zprávě o klimatu detailně prozkoumat.

Zjistili, že z 18 500 citací celkem 5 600 neodkazuje na vědeckou literaturu podrobenou vědecké kontrole. Zjištění je v příkrém rozporu s tím, co tvrdí IPCC a co médiím neustále zdůrazňuje předseda IPCC Rádžendra Pačaurí.

V konečném hodnocení celkem 21 kapitol zprávy složené ze 44 kapitol dostalo nejhorší známku „5“.

„Vycházíme pouze z vědecké peer-review literatury. Tak to funguje v IPCC. Nesbíráme jakési novinové články, na jejichž základě bychom činili naše závěry.“

– Rážendra Pačaurí, předseda IPCC, červen 2008

„Hlášení z roku 2007 nestojí pouze na výzkumu publikovaném v renomovaných vědeckých žurnálech. Cituje také tiskové zprávy, noviny, časopisy, studentské práce, letáky, polemické články a literaturu publikovanou aktivistickými skupinami,“ stojí ve výsledcích auditorů.

Šedá literatura je sice do určité míry povolena, ale její podíl v hlášení je přinejmenším zarážející. Zejména proto, jak je hlášení a IPCC prezentováno v médiích a jakou roli hraje při politických a ekonomických rozhodnutích.

Ostatně samo IPCC veřejně hovoří jen o tom, že používá výhradně ověřené vědecké zdroje.

Klimatický panel OSN navíc šedou literaturu nesmí používat jako hlavní zdroj. Přesto se tak stalo.

Skandály IPCC a obavy ze střetu zájmů jeho šéfa Rádžendry Pačaurího – který není klimatolog ani vědec, ale drážní inženýr s doktorátem z ekonomie (oblast podpory zelené – udržitelné – energetiky) a zároveň představitel mnoha vlivných firem zakládajících svůj byznys na zelené energii – rozhořčily i britskou vládu.

Jeden její blíže nejmenovaný představitel na konci ledna Klimatickému panelu OSN oficiálně vzkázal, že musí zaručit, že vědecké studie a standard procesu peer-review je nezlomný. „Musejí světu dát vědět, že 99 % vědeckých tvrzení, na kterých zakládají svou práci, prošlo přes peer-review.“

Realita je diametrálně odlišná: na vědeckých faktech se zakládají pouze dvě třetiny hlášení.

„IPCC v hlášení používá pouze vědeckou literaturu, jež prošla přes proces peer-review…“

– Agentura AP (Associated Press), únor 2007
základ článků novin z celého světa

V hodnocení auditorů celkem 21 kapitol dostalo pětku – autoři v tom případě citovali literaturu prošlou procesem peer-review méně než ze 60 % –, čtyři kapitoly dostaly známku 4, šest známku 3. Jenom pět kapitol si zasloužilo dvojku a osm kapitol jedničku.

Jinak řečeno pouze 8 kapitol celého hlášení je postaveno na vědecké literatuře, jak si to „zlatý standard“ proklamovaný IPCC žádá.

 

„Lidé mohou zcela věřit závěrům IPCC. Protože všechny vycházejí z vědecké peer-review literatury.“

– Rádžendra Pačaurí, předseda IPCC, červen 2008

„Důvody k boji proti klimatu by nebyly tak očividné, jak jsou dnes, kdyby nestály na tak pevném vědeckém základě (peer-review), jaký poskytuje IPCC.“

– Ban Ki-Moon, generální tajemník OSN, srpen 2008

Klimatický panel i samotné OSN odmítly audit komentovat. Americké stanici Fox News tisková mluvčí Isabel Garcia-Gill pouze vzkázala, že IPCC o výsledcích ví. Na otázky nechtěla odpovídat. Novináře požádala, aby dotazy poslali e-mailem. Ani na ně však nereagovala.

Rádžendra Pačaurí mezitím napsal článek pro americkou Yaleovu univerzitu. Yale je mu bezesporu blízkou institucí – je šéfem tamního Institutu pro klima a energii (The Yale Climate and Energy Institute), což je jen jedna z vysokých pozic, které předseda IPCC zastává.

Ve svém článku z 20. dubna o hlášení IPCC píše, že „při dokončení 4. hodnotící zpráva citovala zhruba 18 tisíc publikací prošlých kontrolou peer-review.“

I když OSN a IPCC potvrdily, že o výsledcích auditu vědí – že z 18 500 citací je 5 600 nevědeckých –, Pačaurímu to nebrání, aby se držel zajetých kolejí v komunikaci s vědeckou obcí i veřejností.

Stovky milionů lidí v ohrožení: Himálaj za pár let zcela roztaje

Poslední 4. hodnotící zpráva IPCC z roku 2007 prorokovala asijskému kontinentu, že do roku 2035 roztají ledovce v Himálaji. Taková událost by z jasných důvodů měla zhoubné následky pro celou přilehlou oblast.

Tamní velké ledovce totiž svou vodou zásobují deset velkých asijských říčních systémů, na nichž jsou závislé stovky milionů lidí. V případě, že by zmizely, více než desetina populace Země by přišla o pitnou vodu.

Předpověď je zcela zcestná a nezakládá se na žádné vědecké studii. Mezivládní klimatický panel tento údaj převzal z hlášení nátlakové aktivistické skupiny WWF (World Wide Fund, Světový fond na ochranu přírody, také Světový fond divočiny), nejbohatší skupiny svého druhu s ročním příjmem přesahujícím 11,5 miliardy korun.

 

„Ledovce v Himálaji ubývají rychleji než ostatní ledovce kdekoli na světě. S vysokou pravděpodobností zmizí do roku 2035, možná ještě dříve.“

– 4. hodnotící zpráva, IPCC 2007

Samotná skupina WWF informaci přebrala z britského popularizačního časopisu New Scientist, magazínu pro laiky.

New Scientist předpověď o tání ledovců získal během jednoho krátkého telefonního rozhovoru v roce 1999 od indického glaciologa Syeda Hasnaina. Ten prý redaktora upozorňoval, že jde o nepodloženou spekulaci. Později však popřel, že by časopisu New Scientist něco takového o Himálaji vůbec řekl.

Hasnain své proroctví o Himálaji ale předal i dalším médiím. V roce 2007 v rozhovoru pro tiskovou agenturu Indo-Asian News Service řekl, že „za 40 let většina těchto ledovců zmizí a nastanou závažné problémy s vodou.“

Dále například v roce 2008 pro americkou stanici ABC uvedl, že v polovině století vyschne řeka Ganga. „Jsme odsouzeni ke zkáze.“

Svět je malý: Hasnain pracuje jako hlavní glaciolog v soukromém institutu TERI, jehož generálním ředitelem je šéf IPCC Rádžendra Pačaurí.

TERI – založený mocnou indickou skupinou TATA – přitom dostal k dalšímu studiu těchto rychle tajících ledovců grant od amerických charitativních organizací a také od Evropské unie (Pačaurího TERI čerpá finance z projektů dotovaných Evropskou unií, OSN a dalšími – více v článku Šéf IPCC Rádžendra Pačaurí má z „ochrany“ klimatu dojnou krávu – vítejte v klimatickém průmyslu).

Pačaurí dlouhou dobu – než se případu se zpožděním chytla světová média – odmítal, že by IPCC pochybilo. Trval na tom, že ledovce v Himálaji jsou v kritickém stavu a tají bezprecedentní rychlostí.

Když ještě v roce 2009 indický glaciolog V. K. Rajna prohlásil, že vědecké studie ukazují, že s ledovci se neděje nic abnormálního a že závěry IPCC jsou chybné, Pačaurí závěr vědců označil za sprostý a řekl, že to, co udělali, není věda, ale magie.

„Nechápu jejich logiku. Zajímá mě, odkud se tato kouzla vzala. Tohle je něco neomluvitelného.“

Nepomohlo ani to, že za Rajnovu studii se postavil indický ministr životního prostředí Džajram Rameš, jenž varoval, že lživá zpráva IPCC o Himálaji způsobila díky medializaci mezi lidmi doslova paniku.

„Žádný ze sledovaných ledovců nevykazuje abnormální chování,“ opakoval přitom Rajna indickým médiím.

Na chybu v hlášení IPCC upozorňoval už v roce 2006, tedy než studie vůbec vyšla, mimo dalších expertů i rakouský glaciolog Georg Kaser. Jeho připomínky adresované IPCC byly zcela ignorovány.

Když byl na tento problém v lednu dotázán Murari Lal, vedoucí autor několika kapitol hlášení IPCC z roku 2007 a člověk, který měl na starost i sekci o himálajských ledovcích, hájil se slovy, že této problematice vlastně nerozumí.

„Nejsem expert na ledovce. Ani jsem tamní region nenavštívil, takže se musím spoléhat jen na publikované výsledky důvěryhodného výzkumu,“ uvedl.

Zpráva aktivistické skupiny WWF však nemá nic společného s důvěryhodným výzkumem. Navíc Lalův profil na serveru ProClim.ch – který provozuje Švýcarská akademie věd a který slouží k diskusi o změnách klimatu – o jeho znalostech říká něco jiného: Prof. Muraru Lal (CESDAC), Odborná kvalifikace: (…), Ledovce.

Za pozornost stojí i to, co znamená CESDAC – je to další soukromá skupina zabývající se klimatem, energií a prosazováním udržitelného rozvoje. Její heslo zní „Učíme se žít se změnou“. Spolupracuje s politiky a vládami na mezinárodní úrovni. Muraru Lal je jejím ředitelem a předsedou.

Lal se očividně vyzná i v obchodování s emisními povolenkami (uhlíkovými kredity).

Na stránkách aktivistické skupiny WWF (Světový fond na ochranu přírody) jej najdeme ve výčtu tzv. Klimatických svědků vědeckého poradního panelu.

Nejenže Lal spolupracuje s touto nejbohatší nátlakovou skupinou na světě – od které IPCC zprávu o mizejících ledovcích převzalo, ale – jak stojí v jeho profilu –, je nebo byl spolupracovníkem firmy Halcrow Consulting India Ltd., skupiny zaměřené na obchodování s emisními povolenkami.

Obchod s touto komoditou – oxidem uhličitým, plynem, který dává život celé planetě – byl nastartován právě ve jménu nutné reakce k záchraně planety. Na vzniku tohoto nového trhu mají obrovský podíl právě i někteří vědci volající po snižování vypouštění oxidu uhličitého do atmosféry.

U Kjótského protokolu stál i James Hansen z NASA, člověk, který mívá vize o zničeném světě v důsledku klimatických změn a který celou hysterii kolem globálního oteplování odstartoval na konci 80. let. Byť se ani jedna Hansenová katastrofická předpověď za celých 30 let nesplnila, Hansen se dodnes pyšní velkým vlivem a jakékoli snahy jej dostat z půdy NASA selhaly.

O svém vlivu na Kjóto se Hansen pochlubil ve své nové knize s jemu příznačným názvem Útok na má vnoučata: Pravda o blížící se klimatické katastrofě a naše poslední šance zachránit lidstvo. V ní píše, kterak přispěl k přijetí Kjótského protokolu, když na setkání IPCC hovořil s africkým národním delegátem, který po rozhovoru s ním změnil stanovisko a vyslovil se pro Kjóto.

Ostatně myšlenku uhlíkových kreditů, „doporučení“ obchodovat s oxidem uhličitým a financovat jiné technologie z veřejných peněz, do státních vlád tlačí právě IPCC, které se rádo schovává za jména vědců a jejich práci, třebaže účel tohoto tělesa – založeného politickým uskupením – i jeho fungování je, jak mnozí argumentují, naprosto odlišný.

„Politická rozhodnutí, která stanovují reálné či nepřímé ceny uhlíku, by mohly vytvářet podněty pro výrobce i spotřebitele, aby významně investovali do výrobků, technologií i procesů s nízkými emisemi skleníkových plynů. Takové politické akce by mohly zahrnovat ekonomické nástroje, financování státem i regulace,“ uvádí Shrnutí pro politické představitele 4. hodnotící zprávy IPCC z roku 2007.

Uhlíkový trh v roce 2008 dosáhl hodnoty 128 miliard dolarů (2,5 bilionu korun) a bilionovou hranici v dolarech (tj. v řádu desítek bilionů korun) má překonat do roku 2020. Obchod s emisními povolenkami sice provázejí jak propady cen kreditů – předpověď pro rok 2020 může být nakonec hodně scestná –, tak i rozsáhlé podvody (ztráty se platí z veřejných peněz), to však nebrání dalšímu vývoji na tomto poli a dalšímu přelévání financí.

Další prohlídka literatury odhalila, že IPCC ve zprávě o ledovcích citovalo i časopis z trafiky – magazín Climbing pro horolezce – a studentskou práci. Ani jeden z textů neprošel samozřejmě kontrolou vědců. To ani nebylo možné, protože oba materiály se opíraly o svědectví jiných horolezců, resp. horských průvodců. S vědou neměly nic společného. V podstatě se jen zabývaly důvody poklesu zájmu o slézaní ledovců v Alpách a dalších pohořích.

Nepochopitelné je, co a jak IPCC citovalo ze zmíněné studentské práce. Její autor – Dario-Andri Schwörer, aktivista, člen programu TOPtoTOP s fádním cílem zachránit klima – totiž došel k závěru, že za snížený zájem o ledovce může pravděpodobně finanční vývoj (vysoký kurs švýcarského franku k marce). Doslova napsal, že „zda pozorované změny jdou na vrub globálním změnám klimatu, se můžeme jen dohadovat“.

Více v článku Část hlášení IPCC o globálních změnách klimatu je postavena na studentské práci a článku z horolezeckého časopisu.

Co se týče ledovců v Himálaji, Rádžendra Pačaurí přese všechno trval na údajích o rapidním tání ledovců a i správnosti data 2035, do kdy zcela zmizí. O chybě sice věděl ještě dávno před Kodaní, ale to mu nebránilo, aby se na summitu opět odvolával na závěry IPCC a vybízel k nastartování okamžitého „boje proti změnám klimatu“.

Chybu v předpovědi byl pod tíhou okolností nucen přiznat až přednedávnem, a jak řekl, „byla pro něj novinkou“. Tato jediná chyba nemůže nic změnit na důvěryhodnosti IPCC ani na dalších závěrech, konsensu vědců ohledně člověkem způsobeného globálního oteplování, uvedl.

Za „himálajský přehmat“ však odmítal nést zodpovědnost. Nejenže neuvažoval o rezignaci, i když k ni byl vyzván několika stranami, ale médiím řekl, že se nehodlá ani omlouvat. „To by bylo pokrytecké. Nikdo po mě nemůže chtít, abych byl osobně zodpovědný za každé slovo v hlášení o třech tisících stránkách. “

Řádově miliarda lidí bez vody do 25 let – tohle IPCC a Pačaurí slibovali obyvatelům Asie, pokud jejich vlády razantně nezasáhnou nebo se nepoddají plánům na boj s klimatem Země.

Za pozornost tak stojí další prohlášení Murariho Lala, který jediný přiznal, že chyba s Himálají nebyla chybou, ale politicky motivovaným úmyslem.

„Tvrzení [IPCC o prudce tajících ledovcích] se týkalo několika zemí v tomto regionu a jejich vodních zdrojů. Domnívali jsme se, že pokud toto vyzdvihneme, donutíme tím vlády a politiky k nastartování konkrétní akce [v boji proti změnám klimatu]. Pro tamní oblast to bylo důležité, takže jsme si mysleli, že bychom to do hlášení měli dát.“

– Murari Lala, IPCC, 24. ledna 2010

Přesto Pačaurí za toto účelové šíření strachu necítí odpovědnost a nevidí důvod se ani omluvit.

Indie jako jediná zareagovala rázně a spolupráce s Mezinárodním klimatickým panelem OSN se zřekla. Ministr Rameš v únoru oznámil, že vláda založí vlastní klimatický panel, který bude s ostražitostí a vědeckou metodou dohlížet na stav ledovců v Indii.

„Mezi klimatickou vědou a klimatickou vírou je rozdíl. A já jsem pro vědu,“ řekl Rameš. „Na IPCC se nemůžeme spoléhat.“ Rameš to zdůvodňuje také tím, že IPCC nedělá vlastní výzkum. „Oni závěry staví na literatuře, kterou si sami vybírají.“

Úplná verze tohoto článku vyšla na Scinet.cz 

autor Oldřich Klimánek