Student World

***tisková zpráva Evropské jižní observatoře č. 29/2010

“Naše pozorování ukázala přítomnost disku obklopujícího plně zformovaný zárodek masivní hvězdy”, říká vedoucí studie Stefan Kraus. “Obrazně bychom mohli říct, že tato hvězda je připravena k ‚ vylíhnutí ‚.”
 
Tým astronomů sledoval objekt s katalogovým označením IRAS 13481-6124, což je velmi mladá hvězda 5krát větší a 20krát hmotnější než Slunce, obklopená zbytky zárodečné mlhoviny. Objekt se nachází asi 10 000 světelných let od nás a na obloze bychom jej nalezli v jižním souhvězdí Kentaura.

Na archivních snímcích ze Spitzerova kosmického teleskopu (NASA) a pozorováním pomocí antény APEX o průměru 12 m se u hvězdy podařilo nalézt výtrysk materiálu ve formě jetu.

“Jety jsou často pozorovány u mladých hvězd o nízké hmotnosti a obecně ukazují na přítomnost disku,” říká Kraus.

Prachové disky vznikají při procesu formování hvězd podobných Slunci, ale nevědělo se, zda doprovázejí také vznik hvězd hmotnějších než desetinásobek Slunce. Jejich intenzivní záření totiž může efektivně bránit pohybu hmoty směrem k rodící se hvězdě. Předpokládalo se proto například, že hmotné hvězdy mohou vzniknout procesem slévání méně hmotných hvězd. 

Aby astronomové mohli pozorovat tento disk a pochopit jeho vlastnosti, použili interferometr ESO/VLTI. Pomocí přístroje AMBER zkombinovali paprsky zachycené trojicí malých pomocných teleskopů o průměru zrcadla 1,8 m (Auxiliary Telescopes, AT), čímž dosáhli extrémního rozlišení 0,0024 obloukové vteřiny. To je desetkrát detailnější pohled, než umožňují nejlepší současné dalekohledy na oběžné dráze. Při tomto rozlišení byste mohli například ze Země pozorovat jednotlivé šrouby na povrchu Mezinárodní kosmické stanice ISS, ale potřebovali byste k tomu dalekohled o průměru 85 m.

Díky unikátním schopnostem celého zařízení a za pomoci dalšího velkého přístroje ESO/NTT (New Technology Telescope, La Silla) o průměru zrcadla 3,58 m se týmu podařilo detekovat disk kolem objektu IRAS 13481-6124.

“Je to poprvé, co jsme schopni zobrazit vnitřní oblasti disku kolem mladé masivní hvězdy”, říká Kraus. “Naše pozorování ukázalo, že proces formování probíhá ve všech případech stejným způsobem, bez ohledu na hmotnost hvězdy.”
 
Na základě získaných údajů astronomové usuzují, že hvězda je jen asi 60 000 let stará a již dosáhla své konečné hmotnosti. Disk sahá do vzdálenosti 130 AU od mateřské hvězdy a jeho hmotnost je asi dvacetinásobek Slunce. Brzy se však začne rozptylovat, neboť hvězda je asi 30 000krát zářivější než Slunce. Nejvnitřnější části disku se zdají být úplně bez prachových částic.
   
“Další pozorování pomocí přístroje ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array), který je v současnosti budován v Chile, by mohla přinést nové informace o vnitřních partiích disku a umožní nám pochopit, jak vlastně hmotné hvězdy ‚přibírají na váze‚,” uzavírá Kraus. 

Převzato ze stránek Hvězdárny Valašské Meziříčí

autor Jiří Srba