Student World

pravidelné páteční „přetištění“ staršího článku

Lidé mají tendenci se v určitých pravděpodobnostních soudech dopouštět elementárních chyb a i když jsou výslovně upozorněni, stejně v omylu setrvají. Následuje velmi půvabný příklad o feministkách a bankovních úřednicích.

Představujeme hrdinku našeho testu. Linda žije sama, je jí 31 let, vystudovala filozofii, zajímá se o otázky sociální spravedlnosti a diskriminace, má „kontroverzní“ názory, dříve se účastnila demonstrací proti jaderným zbraním. Prostě osoba na zabití, nicméně o to právě v našem příkladu nejde :-). Tversky a Kahneman (jeden z otců behaviorální ekonomie a nositel Nobelovy ceny za ekonomii) představili Lindu skupině dobrovolníků a dali jim seřadit následující tvrzení podle toho, s jakou pravděpodobností jsou pravdivá:
Linda je aktivní ve feministickém hnutí
Linda je sociálním pracovníkem v oblasti psychiatrie
Linda pracuje na přepážce v bance
Linda pracuje v knihkupectví a zabývá se jógou
Linda pracuje na přepážce v bance a je aktivní ve feministickém hnutí
…

Asi už začíná být jasné, odkud vítr vane, nejde o Lindu a její politickou či jinou orientaci. Vtip je v tom, že 85 % respondentů seřadilo 3 klíčové odpovědi podle pravděpodobnosti takto:
Linda je aktivní ve feministickém hnutí
Linda pracuje na přepážce v bance a je aktivní ve feministickém hnutí
Linda pracuje na přepážce v bance

Pomiňme, že aktivistek je mnohem méně než bankovních úřednic, takže i přes to, jak byla Linda představena, by nejspíš stále mohla být spíš úřednicí (asi ve stylu: John je vegetarián; co platí spíše: John rád sleduje fotbal vs. John strávil mládí v buddhistickém klášteře). Klíčové je pořadí druhé a třetí odpovědi: 2. odpověď bude jistě splněna v menším počtu případů než ta třetí, drtivá většina lidí to ale seřadí výše uvedeným způsobem.
Tversky a Kahneman takový výsledek čekali. Za rozhodující moment testu pokládali to, aby tři odpovědi, které nás zajímají, byly rozptýleny mezi dalšími možnostmi – v testu jich bylo použito celkem 8. Jde nejspíš prostě o přehlédnutí a nepozornost, na jakých není nic zvlášť divného.
Autoři experimentu byli přesvědčeni, že pokud by respondenti dostali pouze tři možnosti, zřejmě by jim (respektive většině z nich) „seplo“, že zde jde mj. o matematický problém, a neodpovídali by podle vágních pocitů.
Provedli proto další verzi testu, ve které byly respondentům dány na výběr pouze 3 možnosti. Tentokrát přišel šok, 87 % opět zvolilo to samé (nutně chybné) pořadí. Test byl přitom prováděn mezi vysokoškolskými studenty. Dokonce i když dostali určitou nápovědu, jen málo z nich změnilo svůj původní názor.

Ukázalo se, že lidé prostě nedokázali pochopit/vzít na vědomí, že pořadí pravděpodobnosti je v tomto případě „formální“ problém a nijak nesouvisí s tím, co víme o Lindě. Byli informací (eventuálně sympatiemi/antipatiemi) zahlceni. Když naopak měli respondenti seřadit podle pravděpodobnosti možnosti:

Linda podstoupila operaci xy
Linda provozuje řetězec palačinkáren
Linda podstoupila operaci xy a provozuje řetězec palačinkáren
drtivá většina z nich už správně vnímala, že souběh dvou událostí nemůže být nikdy pravděpodobnější než jakákoliv z nich jednotlivě.

Zbytečno dodávat, že takto jsme mateni i v mnohem subtilnějších případech, kdy není omyl natolik zřejmý, ale může být závažnější. Představte si, jak například lékaři mohou odhadovat „kombinované“ diagnózy. Soud se snaží určit nejpravděpodobnější průběh událostí…

Zdroj: Leonard Mlodinow: The Drunkard’s Walk

autor Pavel Houser