Student World

První nanotrubičky z bóru byly připraveny už v roce 2004, ale tehdy zůstaly ve stínu těch uhlíkových. Současné novinky však ukazují, že bór může oproti uhlíku nabídnout navíc určité přednosti.

Nanotrubičky z čistého bóru, které na univerzitě v Pekingu vyrobili Xiaobao Yang, Yi Ding a Jun Ni, mají jako základ šestiúhelníkovou mřížku. Přímo v této podobě by struktura byla nestabilní, pokud se však do středu dvou ze tří šestiúhelníků podaří dostat dodatečné atomy bóru, mřížka už drží pohromadě. V první fázi připravili čínští vědci z bóru takovouhle dvojrozměrnou fólii a tu pak „smotali“ do nanotrubičky. (Základem struktury dříve připravených nanostruktur bóru byly naopak deformované trojúhelníky.)
Podobně jako u uhlíkových nanotrubiček si lze i u jejich sourozenců z bóru lze různě hrát s elektrickou vodivostí. Širší trubičky jsou vodivé, zatímco ty s menším průměrem fungují jako polovodiče – objev této vlastnosti byl pro většinu vědců překvapením a k této možnosti dosud přetrvává jistá nedůvěra. Pokud se vše potvrdí, znamená to, že podobně jako u uhlíku lze i z bórových nanotrubiček sestavovat miniaturní diody či tranzistory. Ovšem i bórová nanotrubička jako vodič má oproti uhlíku některé výhody, má menší odpor a supravodivost u ní přetrvává do vyšších teplot.
Jako nejnadějnější způsob výroby bórových fólií/nanotrubiček se zdá být desublimace bórových par na základní matrici, čímž by se vytvořila požadovaná struktura. Uhlíkové nanotrubičky takhle „rostou“ při katalýze nanočásticemi niklu, u bóru bude vhodné katalyzátory třeba teprve najít.
Problémem výrobního procesu bude zřejmě fakt, že bór se ale může zformovat do celé řady přibližně stejně stabilních struktur. Výsledkem výrobního procesu by nejspíš byla směs (většinou vodivých) trubiček s různými povrchy. Pro praktické nasazení by bylo třeba směs rozdělit a oddělit trubičky požadovaných vlastností. I takovéhle technologie již ale existují, uhlíkové nanotrubičky se takhle dělí podle velikosti a vodivosti například procesem připomínajícím chromatgrafii či elektroforézu (viz starší článek na Science Worldu).

Zdroj: New Scientist

autor Pavel Houser