Student World

Kupodivu – samurajové jsou důsledkem situace, kdy v japonském císařství téměř chyběly ozbrojené síly.

Struktura japonského státu vznikala od poloviny 1. tisíciletí n. l. pod přímým čínským vlivem, částečně zprostředkovaným státy Korejského poloostrova. Postupně se ale japonský model od svého vzoru vzdaloval – císařská moc byla čím dál více omezována nově zřizovanými institucemi, často v praxi dědičnými. V 9. století tak nastal stav, kdy hlavní moc drželi nikoliv přímo císařové, ale držitelé různých úřadů (hlavní „ministr“, policejní náčelník, vedoucí státního archivu, regent apod.). Úřady nebyly neutrálně správní, ale přímo výkonnou/mocenskou pozicí.
Zajímavostí Japonska této doby (tzv. období Heian) byl také fakt, že téměř veškeré spory o moc měly povahu dvorských intrik a řešily se s použitím jen minimálních vojenských prostředků. Poražení obvykle končili ve vyhnanství v podobě zlaté klece. Stát, jehož hlavním městem bylo tehdy Kjóto, byl ovládaný dvorskou šlechtou. Na rozdíl od Číny země nezažívala ničivá rolnická povstání ani občanské války provázející změnu dynastií, které byly spojeny se zhroucením centrální moci. Z hlediska dvorské šlechty bylo 10.-11. století obdobím téměř ideálním – příslušníci této vrstvy mohli žít v hlavním městě a zčásti v dalších správních centrech v jakémsi skleníku, věnovat se umění, slavnostem a zábavě (pokud je náhodou neuspokojovaly společenské intriky). Jmenovaní guvernéři se často ani nenamáhali opouštět metropoli a své úřady rovnou přeprodávali dalším zájemcům. Na rozdíl do Číny se značně liberálně přistupovalo k sexuálním vztahům. Ženám (této vrstvy) se dostávalo vzdělání, protože v tehdejší dvorské kultuře po nich bylo požadována schopnost duchaplné konverzace.

Kromě palácových stráží neměla ústřední vláda k dispozici prakticky žádné ozbrojené síly. Již v 8. století byla rolníkům zrušena vojenská povinnost. Na rozdíl od ostatních dálnovýchodních říší Japonsko tehdejší doby vůbec nemělo pravidelnou armádu. Hlavní příčinou tohoto stavu byla zřejmě ostrovní poloha Japonska, které nebylo vystaveno vnějšímu ohrožení. „Barbarské“ kmeny byly už v předcházejícím období zatlačeny daleko na sever. Japonsko rezignovalo na snahu ovlivňovat mocenské poměry na Korejském poloostrově, o což se pokoušelo dříve. Jediným vnějším ohrožením byl po roce 1000 jednorázový nájezd mandžuských Džurčenů, který ovšem stejně zasáhl pouze ostrov Cušimu, nikoliv centrální oblasti japonského státu.

Pokud došlo v provinciích například ke vzpouře, vláda ji nepotlačovala sama, ale prostřednictvím svých spojenců. Vybavila je titulárními funkcemi, eventuálně přídělem půdy, armádu však museli postavu sami. Tímto procesem ovšem zvolna vzrůstala moc provincionální šlechty, které nevraživě hleděla na dominaci šlechty dvorské. Konkurentem dvorské šlechty a novými mocenskými centry se začaly stávat také buddhistické kláštery, které v tomto období jako první část společnosti prošly rozsáhlou militarizací. V první fázi se klášterní armády střetávaly především mezi sebou, brzy ale začaly hrát roli i v celostátním měřítku. Po roce 1000 začala také provinční šlechta vytvářet mocné ozbrojené družiny bušidan (samurajové). Postupně vznikaly systémy etiky, hierarchie a složitých povinností, jimiž se členové těchto uskupení měli řídit, které jsou při pohledu zvenčí nejcharakterističtější a současně nejexotičtějším prvkem Japonska pozdějšího období. Mimochodem – sebevražda měla ovšem v Japonsku pověst úctyhodné smrti už v předsamurajském období. Hanbou naopak bylo nechat se usmrtit nepřítelem.
Ve 12. století pak vláda dvorské šlechty v izolovaném Kjótu skončila, došlo ke známé občanské válce mezi rody Taira a Minamoto a charakter japonského státu se proměnil.

Zdroj: Zdeňka Vasiljevová: Dějiny Japonska

Poznámky:
– Jak se ukazuje, relativně militaristický charakter Japonska například ve srovnání s Čínou je až záležitostí pozdějšího období a nastal po době, kdy všechno bylo spíše naopak.
– Některé odlišnosti Japonska jsou vysvětlitelné jeho ostrovní polohou; třeba absence rolnických bouří ovšem takto vysvětlit nelze.
– Fungování Japonska v období Heian by bylo možné dávat do souvislosti s ekonomickým vzestupem, například se zaváděním nových technologií pěstování rýže. K tomu v té době opravdu docházelo.

autor Pavel Houser