Student World

Dawkins se samozřejmě neobává zdravotní škodlivosti GMO. Možné negativní ekologické dopady zmiňuje s tím, že nikdy nevíte přesně předem, co nějaký zásah udělá – králíci v jiném prostředí Austrálie stejně jako gen v jiném prostředí genofondu jiného druhu. To bychom ale nemohli dělat nic a Dawkins se nedomnívá, že by zde hrozilo nějaké riziko větší než při jakékoliv jiné technologii.

Zajímavé je, že Dawkinsovi vadí hraní si s geny v rámci umění mnohem více než příslušné polní práce, kritizuje svítící zvířata jako zhýralost.

(Zde by se dalo namítnout, že můžeme udělat myšlenkový experiment na sobě. Vadilo by nám si nechat vpravit do pokožky gen, který způsobí, že budeme svítit v UV spektru? Asi ne, řada z nás by to naopak přivítala s pobavením – tudíž se to dá těžko pokládat za nějaké týrání. I když zde může přijít protinámitka: To, že to nevadí mně/vám, neznamená, že to nemůže vadit nikomu jinému, provádějte to tedy na sobě. Ovšem k tomu lze zase dodat, že to nemá primárně nic společného s genetickými manipulace. Vezměte si, jak bizarní až téměř neživotaschopná jsme občas zcela klasickým křížením vyšlechtili plemena psů. Lépe asi zeleně svítit než se zadýchávat při každém kroku.)

To ale stále není hlavní Dawkinsova námitka. Stěžuje si především jako taxonom a kladistický biolog. Geny totiž používáme pro určení vzájemné příbuznosti jednotlivým organismů. Pokud se nám podaří genofondy opravdu důkladně promíchat (k čemuž se ale zdá být krajně daleko), mohlo by se stát, že bychom utopili v šumu příslušnou informaci o průběhu evoluce a už pořádně nedokázali zrekonstruovat „velký strom života“.

Zdroj: Richard Dawkins: The Greatest Show on Earth: The Evidence for Evolution, Free Press 2009

autor Pavel Houser