Student World

Křemíková teorie praví: Nejprve do země udeří normální blesk. Teplota a elektrické pole rozloží oxid křemičitý a křemičitany, vznikne atomární křemík a sloučeniny jako SiC (karbid), ba i SiO (oxid křemnatý, jenž v učebnicích anorganické chemie obvykle představen nebývá, i když zmínka o něm je už ve starém Remym).

Tyto nestabilní (nano)částice vytvoří v ionizovaném prostředí cosi jako chomáč vaty, který se postupně oxiduje a přitom se uvolňuje energie v podobě světla a tepla. Na jeho povrchu vzniká pevný oxid křemičitý, který sloučeniny reagující uvnitř obaluje a „stabilizuje“. Blesk, na povrchu docela chladný, pak může poletovat docela dlouho (pokud má tedy hustotu srovnatelnou se vzduchem), nakonec se však stejně zevnitř přehřát a zakončit svoji existenci explozí.

Autoři teorie John Abrahamson a James Dinnis prý podobné útvary vytvořili i experimentálně. Jenže i zde zbývají věci nevysvětlené, kulový blesk se může vyskytovat i v kabinách letadel nebo létat komínem…

Zdroj: Petr Kulhánek: Blýskání, AGA 2011

Poznámky:

– Oxidací vznikne zase oxid křemičitý. Kolik by ho bylo? (Dal by se třeba po řádění kulového blesku zaznamenat příslušný poprašek?)

– Kulový blesk nemusí být jedinou kategorií jevů, tyto různé výstřední atmosferické objekty mohou vznikat z různých příčin. Jen jsou tak výjimečné, že my je všechny shrnujeme do jediné kolonky a hledáme marně univerzální výklad.

autor Pavel Houser