Student World

Dobrovolníkům-kuřákům se odečítal mozek pomocí techniky zobrazování funkční magnetickou rezonancí (fMRI). Pomocí strojového učení se pak systém naučil přiřazovat subjektivní stavy ke konkrétní fyzikální aktivitě mozku.
Při pokusu se kuřákům promítala videa, jež v nich měla vzbudit chuť na nikotin. Další skupina sledovala neutrální videa, třetí pak vůbec žádná. Účastníci experimentu dostávali různé pokyny, např. aby se snažili potřebu si zapálit potlačit. Pak už zbývalo jen číst mozkovou aktivitu a naučit se ji přiřazovat konkrétním „hnutí mysli“ (někdo něčemu věří/nevěří apod. – dejme tomu obdoba detektoru lži). Třeba to, zda lidé na nikotin nemysleli, snažili se touhu potlačit nebo se v ní naopak vyžívali. Zajímavé na tom je i to, že program po zaučení dokázal se slušnou úspěšností předpovědět, co se bude v mozku dít dál – respektive na co člověk bude dál „myslet“. Jistě hezký příspěvek do debat o svobodné vůli; takový software by se dal např. přirovnat k systémům, které se za nás snaží dokončit zadávanou frázi při internetovém vyhledávání.
Samozřejmě, že tato zjištění mají potenciálně význam i medicínský – nikotin není jedinou drogou, obecně by tyto poznatky mohly pomoci detailněji popsat proces odvykání (nebo se tak výzkumy alespoň prezentují).

Zdroj: Sciencedaily

Poznámky:
– Asi není sporu, že nějak takhle to funguje. Otázka je, nakolik jsou příslušné vzorce mozkové aktivity individuální/univerzální? Z výše popsaného výzkumu by vyplýval spíše univerzální charakter. Byla by potřeba aůlphpůi nebojiné látky nějak podbná nikotinové tužbě?
– Srovnání s detektorem lži: V tomto případě je to možná o úroveň dále, odhalí se, kdy si lidé (po určitý čas) lžou i sami sobě? To je u závislostí jistě běžné; na druhé straně, strojové učení asi musí vycházet z toho, jak lidé svůj vnitřní stav popíší sami?

autor Pavel Houser