Student World

Experimenty s dobrovolníky v 90. letech, které vedl psychiatr Thomas Wehr, ale ukázaly, že když mají lidé dostatek volného času a vhodné podmínky ke spánku (ticho, tma), pak se jejich spánkový režim změní. Spí obvykle 4 hodiny, pak 1-2 hodiny bdí a pak zase cca 4 hodiny spí.

Historik Roger Ekirch z Virginia Tech pak na základě antropologických dat i studia historických záznamů (včetně třeba Homéra) také dospívá k závěru, že v minulosti většinou spánek probíhal nadvakrát, s přestávkou uprostřed noci.

Ekirch soudí, že odkazy na 2 spánky začínají mizet koncem 17. století a prakticky zcela pak ve století 20.

Jako výklady se zmiňují noční kavárny, pouliční osvětlení, zvýšení bezpečnosti (takže v noci bylo možné chodit po ulicích relativně bez rizika). Proč by ale tohle mělo omezovat přestávku mezi spánkem? No, pokud se dal čas po setmění využívat, lidé měli prý tendenci chodit radši později spát a vše napsat na jeden zátah. Roli mohl sehrát i důraz na efektivitu; během 1-2 hodin mezi spánkem toho člověk moc neudělal, když dokázal spát v tahu, mohl být výkonnější.

Samozřejmě, že se ihned nabízejí i námitky a konkurenční vysvětlení…

Zdroj: BBC News Magazine

Poznámky:

– Nakonec v době dnešní často dost volné pracovní doby a práce z domova si řada z nás může vyzkoušet, na jaký spánkový režim přejdeme, i sama na sobě. (Různé experimenty vedly k různým výsledkům, někdy měli lidé tendenci stále prodlužovat bdění, aby den měl cca 25 hodin, jindy naopak spali a bděli vícekrát denně…)

– Obecně myslím, že 8 hodin spánku je málo. Možná to má původ už v době neolitu, kdy lidé museli na svou obživu pracovat mnohem více než dříve? (Po dobu většiny evoluce lidstva v africké savaně, kde den a noc trvají přibližně 12 hodin, se délka spánku mohla klidně blížit 12 hodinám.)

– Dejme tomu, že přerušovaný spánek je normální. Evoluční vysvětlení? Jaký by mělo smysl budit se uprostřed africké noci? (To, že lidé se vzbudili, šli na záchod a vzápětí opět upadli do spánku, se za přerušovaný spánek asi nepovažuje.) Jistě, dnes si můžeme hodinku číst, ve středověku se třeba modlit, ale co v paleolitu?

– Nedostatek spánku jako mučení. Málo spánku jako součást praxe některých náboženství (buzení v křesťanských i buddhistických klášterech apod.).

– Spíme nejen v noci, co polední spánek/siesta? (Vzhledem k vedru v africké savaně by se to opět zdálo evolučně logické; pochopitelně, že v jiných oblastech to šlo asi sotva praktikovat v zimě, kdy bylo třeba využít každé hodiny světla.)

– Zábavný způsob spánku byl popsán v knize F. Mowata o vlcích. Hrdina se naučil od vlků spát vždy několik minut, pak vyskočit, štěknout a obrátit se. Což mu prý umožňovalo spát celkově jen krátce, mj. však poněkud komplikovalo milostný život. Nicméně, jak se později ukázalo, kniha (česky vyšlo 2krát, jako Vlci a Nedělejte poplach) je pravděpodobně vymyšlená.

autor Pavel Houser