Student World

Nejnovějším titulem literatury zabývající se hledáním vyspělých mimozemských civilizací je Podivné ticho astrobiologa a kosmologa Paula Daviese; kniha v češtině vyšla na přelomu roku 2011/12. Autor zde spekuluje, že naší oblastí vesmíru klidně již mohla projít nějaká vlna šířící se mimozemské civilizace (opět: pokud nějaká existuje; a pokud takové eventuální civilizace expandují ve fyzickém vesmíru třeba namísto toho, aby se uchýlily do virtuálních světů – znovu samé neznámé). Slunce totiž patří do mladé generace hvězd a inteligence na Zemi existuje opravdu jen zlomek času trvání celého vesmíru.

Plná verze tohoto textu vychází v CIO-BusinessWorld 4/2012. Toto číslo právě přichází na stránky. 

Pokud má být příslušná spekulace alespoň v principu nějak testovatelná, měli bychom narazit na určité stopy po mimozemšťanech. Davies na rozdíl od Archipova vychází spíš z toho, že civilizace sice produkují odpad (třeba výsledek používaných jaderných reakcí), ale hlavně spotřebovávají zdroje. Kosmické inženýrství je hodně náročné.

Z čehož mu vyplývá opravdu kuriózní pohled na věc: „důkaz“ mimozemské civilizace by mohl být negativní, tj. zjištění, že v rozporu s očekáváním zde – ve sluneční soustavě nebo vůbec ve viditelné oblasti vesmíru – něco chybí. A ano, tím se nám výše uvedené teorie konečně propojují. V okolním vesmíru mohou scházet třeba právě magnetické monopóly, které mimozemské civilizace vytěžily pro své energetické potřeby. Nicméně možností je prakticky nepřeberně, pokud by vyspělé civilizace třeba nějak pracovaly s energií hvězd, mohly by potlačovat nebo vyvolávat výbuchy supernov. To bychom dokázali detekovat jako určitou nepravidelnost, v některých částech vesmíru by jich bylo více a jinde méně.

Znovu je třeba připomenout, že veškeré tyto úvahy stojí na krajně vratkých základech. Fyzikální zákony jsme odvodili primárně z toho, jak vypadá/jak se chová naše okolí, takže by vše mělo víceméně do sebe zapadat, aniž to ovšem cokoliv dokazuje o (ne)existenci mimozemských civilizací. Nicméně v rámci hravých spekulací P. Davies nabízí např. následující potenciální stopy cizí inteligence:

– meteory s neobvyklým složením mohu naznačovat, že jde o stopy po destrukci původního tělesa jaderným výbuchem

– velmi kuriózní je možnost, že by mimozemšťané spotřebovávali komety nebo dokonce planety sluneční soustavy (pozůstatek „chybějící“ planety – asteroidy mezi Marsem a Jupiterem). Komety mohou sloužit jako zdroj např. vody, planety ovšem i jako kosmická loď. /Viz také: Odnesli mimozemšťasné jednu z planet sluneční soustavy?/

– chybět by mohlo deuterium (těžký vodík) nebo právě magnetické monopóly.

Nelze si nevšimnout, že teorie o vyspělých mimozemských civilizacích, které spotřebovávají zdroje nebo naopak generují záplavu odpadu, jsou do nějaké míry poplatné současné posedlosti ekologickými tématy. To ale zase tolik nevadí. O magnetických monopólech a preferencích eventuální civilizace provádějící kosmické inženýrství stejně nic v zásadě nevíme. Pokud své hypotézy nebudeme brát příliš vážně, můžeme při těchto zkoumáních zjistit i něco úplně jiného. Ostatně možná největší praktický přínos vědy vzniká právě takto – jako vedlejší produkt.

Plná verze tohoto textu vychází v CIO-BusinessWorld 4/2012. Toto číslo právě přichází na stránky. 

autor Pavel Houser