Student World

Výkladů se samozřejmě nabízí celá řada. Nullomery mohou být toxické, nebo prostě jen pro život zbytečné. Pokud vznikly, vymizely, ať už přímou selekcí proti nim, nebo absencí selekce pro ně (tedy v důsledku chyb při kopírování). Třeba hraje roli i náhoda, nullomery by mohly být užitečné, ale podobné funkce zvládnou i jiné peptidy.
Nemusíme se však omezovat jen na teoretické spekulace, ale zkusit i experiment. Nyní se ukázalo, že dva testované nullomery nějaký efekt přece jen mají – zabíjejí buňky rakoviny prsu, prostaty a navíc ještě jedné formy leukémie. Vedoucí týmu Greg Hampikian z Boise State University (Boise, Idaho) k tomu dodává, že naopak pro zdravé buňky byla toxicita příslušných peptidů velmi malá a časem zmizela, naopak u nádorových buněk se zvyšovala. Mechanismus likvidace nádorových buněk přesně znám není, předpokládá se, že to nějak souvisí s tím, že látka vyčerpá jejich energetický metabolismus, tj. tvorbu ATP v mitochondriích. Zdravé a nádorové buňky se liší v řadě ohledů, včetně energetického metabolismu.
Jak tým postupoval? Analyzovaly se peptidy složené z 5 aminokyselin. Možných kombinací je přes 3 miliony, z toho 198 nicméně v živé přírodě (pokud je známo z dosud osekvenovaných genomů, tj příslušných vzorů v DNA) zcela chybí. V testu byly použity právě dva zástupci z této skupiny 198 kombinací, nullomery označované jako 9R a 9S1.

Zdroj: New Scientist

Poznámky:
– Jak si povšiml kolega, může zde hrát roli i statistika. Některé aminokyseliny (methionin a tryptofan) jsou kódovány pouze jediným tripletem – naopak třeba leucin až 6 triplety. Možná řetězec peptidů z určitých kombinací je prostě málo pravděpodobný bez ohledu na jeho konkrétní biochemické vlastnosti?
– Co nekódující sekvence? I tam schází kódy odpovídající nullomerům? (Kdyby byly jedovaté, bylo by zde stále riziko, že se příslušné úseky nějak dostanou do kopírujících částí?)
– Zcela volná asociace. Viz také článek Náš předek nádor. Pokud by rakovina nějak souvisela s dávnými fázemi evoluce, pak může být absence příslušných sekvencí relikt ještě z této doby? (Ale těžko si to představit nějak konkrétněji; zcela fantaskní pak je, že by absence těchto sekvencí byla adaptací, ale ne nositele, ale třeba rakovinných virů. To je ale spíš námět do sci-fi povídky.)

autor Pavel Houser