Záporně nabité helium?

Chemie |

Helium je prvek chemicky obzvlášť nereaktivní. I když se postupně podařilo připravit řadu sloučenin vzácných plynů, hélium této snaze stále vzdoruje. Heliový aniont, to by byla opravdová kuriozita.

Záporně nabité helium?



Tedy přesněji řečeno, můžeme najít informace o sloučenině helia s fullereny, fakticky jde ovšem o atom helia uzavřeny ve fullerenové kleci. Fullerenů se ovšem bude týkat i následující novinka. Helium v ní vystupuje ve své zřejmě nejpodivnější roli, totiž v kapalné formě, která se vyznačuje např. supratekutostí (nulová viskozita znamená, že látka dokáže „téct vzhůru“).

Výzkumníci z Rakouska a Anglie připravili kapalné helium a to pak protlačili do vakuové komory přes filtr s velikostí děr 5 mikrometrů. Dostali tak kapičky helia definované velikosti. Ty se dále propasírovaly přes fullereny (typ C60 a C70), takže výsledkem byla směs obou látek. Na tu se pak aplikoval paprsek elektronů o energiích od 0 do 150 eV. Ukázalo se, že cluster z 5 a více molekul fullerenu získává při zásahu elektrony s 22 eV 2 záporné náboje. Anionty s nábojem -2 nebývají mimo vodný roztok příliš stabilní, zde ale směs fullerenů a helia údajně byla (ovšem za tak kuriózních podmínek…). Navíc se prý výsledný stav dá chápat i tak, jako bychom před sebou měli aniont He-2. Nebo jinak, nejprve vzniká aniont He-2 (nevídáno…) a ten pak předá elektrony fullerenu. Ještě jinak, možná je to spíš He-1 a to předá 2 elektrony, přičemž chybějící elektron se doplní tím z paprsku. Dodává se, že dva „přebytečné“ elektrony vedle sebe na vyšší hladině by se za normálních podmínek příliš odpuzovaly, ale blízko absolutní nuly – 0,4 K – spolu vydrží (což zase prý může odpovídat tomu, jak se elektronové páry chovají v supravodičích).

Andrew Ellis z rakouského Ústavu iontové fyziky, který stojí za popsanými experimenty, tvrdí, že záporně nabité helium by se mohlo stát velmi agresivním chemickým (redukčním) činidlem. O tom netřeba pochybovat, viz třeba informace o podobně fungujících „sloučeninách“ typu NaCl2 či IrF9 (jak si s tímhle poradí české chemické názvosloví?), v jejichž samotnou existenci se člověku s klasickým chemickým vzděláním věřit nechce. Problém je ovšem minimálně v tom, že redukční činidlo fungující při teplotě blížící se absolutní nule není asi příliš praktické…

Výsledky byly publikovány v časopisu Angewandte Chemie.

Zdroj: Phys.org a další



Úvodní foto: User:Cepheus, Wikipedia, licence public domain




Související články




Komentáře

13.02.2015, 22:43

.... ñýíêñ çà èíôó....

08.02.2015, 13:40

.... ñïñ....

27.01.2015, 20:17

.... áëàãîäàðþ....

27.01.2015, 19:44

.... áëàãîäàðñòâóþ!!...

25.01.2015, 21:35

.... áëàãîäàðþ....

21.12.2014, 22:24

.... thanks for information....

29.11.2014, 08:30

.... ñïñ!!...

28.11.2014, 02:08

.... áëàãîäàðþ!...

22.11.2014, 06:44

.... ñýíêñ çà èíôó!...

19.11.2014, 15:41

.... ñýíêñ çà èíôó....

Napsat vlastní komentář

Pro přidání příspěvku do diskuze se prosím přihlašte v pravém horním rohu, nebo se prosím nejprve registrujte.