Student World

Uvádí se, že staré jazyky rozlišovaly černou, bílou, červenou a žlutou (možná souvislost s tím, že právě tato barviva – hlinky – se především nanášela na tělo nebo se jimi barvila keramika?). Modrá a zelená se vůbec neoznačovaly (Homér prý v originále mluví o vínově rudém moři), eventuálně se pokládaly za barvu jedinou (prý japonština). Je to pravda nebo „se to jen tak říká“, jako třeba s eskymáckými výrazy pro sníh?

Jak uvádí New Scientist, v roce 1969 byl napříč 100 jazyky proveden výzkum, který naopak naznačil jak mnohem větší podobnost ve vnímání barev, tak i mnohem jemnější rozlišování. Ve všech sledovaných jazycích existovala slova pro odlišení 11 základních barev: černé, bílé, červené, zelené, žluté, modré, hnědé, fialové, růžové, oranžové a šedé. Ruština a řečtina navíc striktně rozlišují světle a tmavě modrou, někde se přidávají i takové speciality, jako je broskvová nebo smetanová. Tam už se ovšem lidé neshodnou, znají to jako slovo, ale zda je něco žluté, bílé, nebo smetanové, to už každý vidí jinak.

Dimitris Mylonas z Queen Mary University of London a Lindsay MacDonaldová z University College London se nyní zaměřili pouze na anglické mluvčí. Vyšli z on-line testu Colour naming experiment (http://colournaming.com/, je k dispozici v řadě jazyků, ne tedy češtině, nicméně výzkum vychází jen z analýzy dat v angličtině). Odpovědi 330 účastníků – to zase není tolik – se posuzovaly jak z hlediska užití určitých odstínů, tak i z toho, nakolik jsou vnímány konzistentně, tj. zda se lidé na jejich použití shodli. Výsledkem je, že k základním barvám by měly přibýt dvě další: lila a tyrkysová (zde měli ovšem lidé často problém slovo „turquoise“ správně napsat). Lila a tyrkys se vlastně ve výsledcích ukázaly jako „základnější“ než třeba oranžová.

Autoři studie celkem logicky dodávají, že naše barevné vnímání je stále citlivější, protože žijeme ve stále barevnějším světě barevné televize, monitorů, reklam. Trend určitě začal už s olejovými a vodovými barvami, které šlo míchat, barevnou fotografií, filmem, rozšířením plnobarevných časopisů na křídě…

Kritici namítají, že barevné fresky, květiny, ptáci, motýli nebo vitráže zde byly dávno předtím. Možná se zvyšuje spíše „gramotnost“, tj. jazykové dovednosti umožňující lépe pojmenovat, co vidíme.

Zdroj: NewScientist

Poznámky:

– Důležité se zdá ale být masové rozšíření barev, jistě ne každý měl ve středověku doma vitrážové okno, sadu olejových barev nebo voliéru plnou různobarevných papoušků.

– Druhá věc je čas, který barvám můžeme věnovat (sezením u obrazovek). Navíc si jejich barevné nastavení a jas můžeme sami měnit, hrajeme si s barvami při úpravách digitální fotografie atd.

– Jiný výzkum ostatně uvádí, že po vzniku barevné televize reportuje mnohem více lidí barevné sny (viz článek zde).

autor Pavel Houser