Cílem výzkumu nebylo pouze předpovědět 3D tvar RNA, ale mj. také dokázat s tímto uspořádáním manipulovat pomocí navázání dalších látek. Struktura RNA má klíčovou roli pro její funkci, například při zapínání a vypínání aktivity jednotlivých genů. RNA by v budoucnu ale stejně tak mohla sloužit i jako nosič pro léky. Jednou z možností je přímo měnit tvar RNA tak, aby se na ni nějaké lék mohl připojit, jinou je přesně popsat, jak se RNA bude „převíjet“ sama od sebe a nadesignovat molekulu léku tak, aby se mohla připojit v libovolnou chvíli tohoto procesu.
Tým Al-Hashimiho se soustředil i na to, zda změny prostorových konfigurací jsou univerzální pro různé typy molekul RNA, nebo zda se každá řídí vlastními pravidly. Zdá se, že některé z těchto pravidel nemají ani tak chemický, ale čistě geometrický důvod – podobně jako se různé části ruky nemohou vůči sobě pohybovat libovolně. Co se pak týče vlivu dalších molekul na tvar RNA, struktura závisí např. prostě na velikosti cizí molekuly – např. velké molekuly aminoglykosidů (tyto látky se mj. používají jako antibiotika) na rozdíl od těch menších brání RNA zaujmout pravidelné šroubovicové struktury a způsobí větší zašmodrchání RNA.
Zdroj: ScienceDaily
