Student World

tisková zpráva institutu Ceitec

Mladý vědec ze Středoevropského technologického institutu Masarykovy univerzity (CEITEC MU) Michal Zimmermann objevil v laboratoři na prestižní americké Rockefellerově univerzitě nový genetický faktor rozhodující o způsobu opravy poškozené DNA. Ten lékaři mohou využít pro účinnější léčbu dědičných nádorů prsu a vaječníků. Výsledky výzkumu zveřejnil v lednu 2013 prestižní vědecký časopis Science.
Výzkum sleduje chování nádorových buněk u dědičné rakoviny prsu a vaječníků při léčbě chemoterapeutiky, které u těchto buněk cíleně vyvolávají poškození DNA tzv. dvouřetězcovým zlomem. V průběhu léčby dochází k přerušení obou řetězců šroubovice DNA a tyto vzniklé zlomy je třeba následně opravit. Buňky dědičných nádorů prsu často obsahují genové mutace, které neumožňují správnou opravu zlomů, a proto tyto buňky po působení chemoterapeutika hynou a nádor ustupuje. Pokud ovšem buňky nádoru najdou cestu, jak zlomy opravit bezchybně, nádor se stane k léčbě rezistentní. Právě gen Rif1, eventuálně jeho mutace, rozhoduje o typu opravy DNA, a tím i o případné úspěšnosti léčby. “Naše experimenty naznačují, že mutace genu Rif1 může genetické změny způsobující chybnou opravu poškození DNA v podstatě „vyrušit“. Zlomy způsobené léčivem mohou být v tom případě opravovány s menším počtem chyb a buňky nádoru mohou přežít,” uvedl Zimmermann.

Unikátní objev funkce genu Rif1 otevírá nové možnosti pro klinický výzkum rakovinných onemocnění prsu a vaječníků, ale také vyšší šance pro optimální prognózu a cílenou individuální léčbu. Z dosažených výsledků vyplývá, že sledování mutací genu Rif1 v dědičných nádorech prsu a vaječníků mohou lékaři v budoucnu využít při volbě efektivní terapie. Tuto hypotézu musí nyní vědci ověřit na myších modelech těchto nádorových onemocnění, poté i přímo u onkologických pacientů. „Náš výzkum byl doposud ryze základní – zaměřovali jsme se především na popsání mechanizmu regulace oprav dvouřetězcových zlomů. Nepracovali jsme přímo s buňkami nádorů, ale s geneticky upravenými myšími buněčnými liniemi,“ vysvětluje Zimmermann.

Michal Zimmermann je postgraduálním studentem oboru Genomika a proteomika na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity a současně výzkumníkem v CEITECu MU v laboratoři Dr. Ctirada Hofra. V rámci svého doktorského studia působí Michal Zimmermann od roku 2010 také v mezinárodním týmu vedeném prof. Titií de Lange na Rockefellerově univerzitě v New Yorku. Na prestižní zahraniční pracoviště se dostal díky dlouhodobé spolupráci laboratoře Dr. Hofra a prof. Fajkuse z CEITECu MU se zahraničním pracovištěm Laboratory for Cell Biology and Genetics Rockefellerovy univerzity v New Yorku.

autor