Student World

Ti odvážnější opráší znalosti středoškolské chemie v kuchyňských podmínkách. Tak zjistí, jak účinné je zejména v případě vápenců pouhé namáčení v běžném octu, tedy vlastně 8% kyselině octové. Jak ale přistupovat třeba ke křehkým graptolitům (neboli „popsaným kamenům“, z řeckého graptos – napsaný a lithos – kámen), drobným koloniálním organizmům obývajícím organickou schránku, kteří se jakožto širomořský plankton nalézají nejčastěji v jílovitých horninách?

Mezinárodní tým vědců, jehož součástí je i doktorandka Ústavu geologie a paleontologie Přírodovědecké fakulty UK, prováděl pokusy s použitím povrchově aktivní látky s obchodním názvem Rewoquat. Povrchově aktivní látky jsou důležitou složkou například v prostředcích na mytí nádobí a taky Rewoquat má vlastnosti běžného Jaru. Proto se často používá zejména pro povrchové „čištění“ fosílií. Zmiňovaná studie poprvé testovala jeho použití jako rozpouštědla celých vzorků hornin s vysokým obsahem jílu. Tyto horniny, hojně se vyskytující v období prvohor v České republice i v zahraničí je velmi těžké rozpouštět v různých kyselinách. Jílové složky mají totiž tendenci se v kyselině shlukovat a obalovat mikroskopické fosílie nalézané v nerozpuštěném zbytku neboli reziduu. Nadto při rozpouštění v kyselině nenávratně zmizí i veškeré vápnité schránky.

Proč vlastně paleontologové tyto horniny rozpouští? V podstatě jde o zkamenělé kusy dna pravěkých moří, ve kterých se podobně jako v současnosti vyskytují nejrůznější zbytky mikroskopických organizmů a úlomků. Mnohé z nich mají pevnou mineralizovanou nebo organickou schránku a mohou tedy fosilizovat. Velká část těchto drobných živočichů patří mezi takzvané indexové fosilie – zkameněliny s krátkodobým celosvětovým rozšířením, jejichž přítomnost v horninách usnadňuje relativní datování a vzájemné časoprostorové korelace (srovnávání hornin z různých míst světa). Proto je velmi důležité získat tyto fosilie z okolní horniny v co nejlepším stavu, tak aby bylo možno je co nejpřesněji taxonomicky určit.

Pokusy s rozpuštěním pomocí Rewoquatu prokázaly mnohem lepší výsledky ve srovnání s běžným rozpouštěním v kyselinách – octové nebo chlorovodíkové. Rozpouštění trvá kratší dobu (v řádu týdnů), v reziduu se nachází víc zkamenělin, které náleží k většímu počtu druhů. Křehké zkameněliny s organickými schránkami mohou být zachovány včetně těch nejjemnějších anatomických detailů. Zachovávají se zde také vápnité schránky, které se normálně v kyselinách rozpouští. Důležitá je i šetrnost popsané metody – je mnohem méně zdraví škodlivá než při použití kyselin. Při manipulaci není nutná práce v digestoři a postačí pouze použití rukavic. Pro zájemce je jistě přínosné, že publikace s podrobným popisem metody je volně dostupná na internetu (odkaz viz níže).

Jarochowska, E., Tonarová, P., Munnecke, A., Ferrová, L., Sklenář, J. & Vodrážková, S. 2013. An acid-free method of microfossil extraction from clay-rich lithologies using the surfactant Rewoquat, Palaeontologia Electronica 16, 3; 7T; 16p

Zpracovala: Valéria Vaškaninová

Převzato z popularizační rubriky Přírodovědecké fakulty UK Praha, upraveno

autor