***tisková zpráva Evropské jižní observatoře č. 14/2011
Dvojice galaxií na tomto snímku, pořízeném na observatoři La Silla v Chile dalekohledem MPG/ESO o průměru zrcadla 2,2 m a kamerou WFI (Wide Field Imager), vypadá velmi zvláštně. Vzhled galaxií totiž poznamenaly gravitační poruchy vyvolané blízkostí sousedů. Vzájemné gravitační přetahování narušilo tvar galaxie NGC 3169 a rozdrobilo prachové pásy jejího souputníka NGC 3166. Třetí menší galaxie vpravo dole (NGC 3165) má na celé představení výborný výhled takřka z první řady.
Toto seskupení galaxií v souhvězdí Sextantu (Sex) objevil Anglický astronom William Herschel v roce 1783. Moderní astronomie ukázala, že se galaxie nacházejí 70 milionů světelných let od nás. Dvojice velkých členů této skupiny (vlevo NGC 3169 a vpravo NGC 3166) je od sebe vzdálena 50 000 světelných let, což je jen polovina odhadovaného průměru naší Galaxie. A v takto těsných systémech dokážou gravitační poruchy velmi efektivně rozrušovat strukturu jednotlivých galaxií.
Spirální galaxie jako NGC 3169 a NGC 3166 mají obvykle hvězdami a prachem tvořená spirální ramena, která se navíjejí kolem jejich středu. Blízká přiblížení s dalšími hmotnými objekty však dokážou toto typické uspořádání narušit, jedná se doslaova o ‚znetvořující předehru‘ pro budoucí splynutí těchto galaxií do jedné větší. Zatím však NGC 3169 i NGC 3166 ztratily svoji tvář jen zčásti. Spirální ramena galaxie NGC 3169 tvořená jasně zářícími modrobílými hvězdami byla mírně rozcuchána a z jejího disku byla vyvržena velká množství plynu. V galaxii NGC 3166 jsou rozházeny temné prachové pásy, které jinak ohraničují spirální ramena. Ve srovnání se svým souputníkem vzniká v galaxii NGC 3166 mnohem méně nových hvězd.
NGC 3169 má ještě jednu zajímavost: slabý žlutý bod zářící skrze závoje prachu v těsné blízkosti středu galaxie. Tento objekt je zbytkem po supernově zaznamenané v tomto místě v roce 2003 a označené jako SN 2003cg [1]. Jednalo se o typ supernovy klasifikovaný jako Ia. K němu dochází, když malý horký kompaktní zbytek po hvězdě podobné Slunci – označovaný jako bílý trpaslík – gravitačně nasává plyn z blízkého souputníka. Jak trpaslík přibývá na hmotnosti, dojde k zažehnutí termojaderné reakce a hvězda exploduje.
Tento nově prezentovaný snímek byl složen na základě dat, která z archivu ESO vybral Igor Chekalin v rámci astrofotografické soutěže ‚Hidden Treasures 2010′. Igor Chekalin se stal celkovým vítězem soutěže a tento jeho snímek se umístil na druhém místě mezi stovkou přihlášených prací.
Poznámky
[1] Další mnohem nápadnější bodové zdroje, jako například ten na levém konci spirálního ramene probíhajícího pod jádrem galaxie NGC 3169, jsou ve skutečnosti hvězdy naší Galaxie, které se náhodou ocitly velmi blízko zorného paprsku mezi dalekohledem a vzdálenými galaxiemi.
Převzato ze stránek Hvězdárny Valašské Meziříčí
