Studie kosti ženské nohy (tzv. LB1) publikovaná v časopisu Nature vede dle autorů k závěru, že způsobem pohybu se lidé z Flores blížili spíše těm, kdo zanechali před 3 miliony let stopy v tanzanském Laetoli. Stavba nohy i způsob chůze byly naopak zřejmě odlišné od již „moderních stop“ Homo erectus, které se datují do doby před asi 1,5 milionem let.
William Jungers z newyorské Stony Brook University Medical Center se proto domnívá, že hobit mohl být spíše než potomkem člověka vzpřímeného variantou Homo habilis. Pokud byl člověk z Flores vysoký opravdu 1 metr, pak by vývoj od Homo habilis nemusel být spojen ani s tak moc radikální redukcí velikosti. Samozřejmě – ke změně velikosti mohlo dojít známým efektem, k němuž dochází na ostrově oběma směry; viz i to, že společníkem hobitů byly naopak obří krysy. To se může týkat i mozku, z Madagaskaru jsou známé fosilie hrochů s velmi malým mozkem oproti těm současným.
Jungers ale tvrdí, že kostra hobita obsahuje příliš mnoho primitivních znaků, než aby se to dalo vysvětlit jen ostrovním prostředím. Nohu hobita srovnává spíše se známou „Lucy“ starou asi 3,2 milionů let. Hobiti měli na nohách dlouhé zahnuté prsty, jejich velký palec byl až „šimpanzí“. Nicméně ani tato analýza nepřesvědčila menšinové kritiky, kteří hobita pokládají spíše za moderního člověka s nějakým postižením (Hobit z Flores není moderní člověk s mikrocefalií).
Zdroj: ScienceNews.org
Poznámka: Již jsme zde psali, že hobit se v řadě ohledů spíše než formě Homo erectus blíží australopitékovi: Homo erectus se jako předek hobita nejeví. Snad tedy australopitékus. Jinou věcí ale zase je, že hobiti vyráběli na rozdíl od australopitéků kamennou industrii.
