Student World

***tisková zpráva Evropské jižní observatoře č. 44/2009

Přitom v neobyčejných detailech odhalila její „poslední chod“ – zkroucenou menší spirální galaxii. Snímek také zachycuje tisíce hvězdokup roztroušených uvnitř galaxie jako zářící drahokamy.   

Centaurus A (nebo také NGC 5128) je nejbližší obří eliptická galaxie, která se nachází ve vzdálenosti 11 milionů světelných let. Od roku 1847, kdy si jejího unikátního vzhledu povšiml britský astronom John Herschel, který provedl katalogizaci jižní oblohy a vytvořil komplexní katalog mlhovin, patří tato galaxie k nejstudovanějším objektům jižní oblohy.

Za svou ohromující krásu galaxie vděčí neprůhledným prachovým pásům, které zakrývají její centrální část, což ale John Herschel nemohl vědět. Předpokládá se, že prach je pozůstatkem splynutí obří eliptické galaxie a menší na plyn a prach bohaté spirální galaxie, kterou Centaurus A pohltila asi před 200 až 700 miliony lety. Tato událost v jejím centru způsobila ‚víření‘ zodpovědné za nastartování tvorby nových generací hvězd. 

První náznaky ukazující na pozůstatky ‚poslední večeře‘ byly získány na základě pozorování kosmického infračerveného dalekohledu Evropské kosmické agentury, která uvnitř Centaurus A odhalila 16 500 světelných let široký útvar, připomínající malou galaxii. Kosmický infračervený dalekohled NASA později zobrazil celou strukturu ve tvaru rovnoběžníku, kterou lze vysvětlit jako deformovaný pozůstatek spirální galaxie, jež splynula s eliptickou galaxií. Splynutí galaxií je považováno za nejpravděpodobnější mechanismus vzniku obřích eliptických galaxií.  
 
Nové záběry pořízené přístrojem SOFI na teleskopu ESO/NTT (La Silla) umožnily astronomům získat ještě ostřejší pohled na tuto strukturu, a to bez stínícího účinku prachových částic. Originální snímky byly pořízeny v blízkém infračerveném pásmu ve třech filtrech (J, H, K). Následně byly složeny novou technikou odstraňující tmavé plochy stínících prachových oblaků a poskytly nerušený pohled přímo do centra galaxie.

To, co nalezli, astronomy překvapilo: „Naše záběry poskytly bezprecedentně detailní pohled   na jasný prstenec hvězd a hvězdokup jinak skrytý za prachovými pásy,“ říká Jouni Kainulainen, vedoucí autor publikované práce. „Další analýza této struktury by nám měla poskytnout představu o tom, jak proces ‘slévání’ probíhal a jaká při něm byla úloha hvězdotvorby.“

Astronomové jsou doslova nadšeni možnostmi této nové metody: „Jedná se o první kroky při vývoji techniky, která by za ‘malý peníz’ mohla umožnit zobrazování obřích oblaků plynu v cizích galaxiích s vysokým rozlišením.“

„S ohledem na budoucí plánované pozemní i kosmické přístroje představuje tato nová metoda vhodný doplněk k rádiovým datům, která o blízkých galaxiích pořídí ALMA, a zároveň otevírá cestu k výzkumu extragalaktických hvězdných populací pomocí teleskopů jako E-ELT (European Extremely Large Telescope) a JWST (James Webb Space Telescope), protože prach je v galaxiích takřka všudypřítomný,“ říká spoluautor Yuri Beletsky.

Dřívější pozorování provedená zařízením ISAAC na teleskopu VLT odhalila, že centrum galaxie Centaurus A hostí supermasivní černou díru. Její hmotnost 200milionkrát předčí hmotnost Slunce a 50krát hmotnost černé díry v centru naší Galaxie. Na rozdíl od Galaxie je černá díra v centru Centaurus A krmena neustále, což z této obří galaxie činí velmi aktivní objekt. Ve skutečnosti patří Centaurus A k nejjasnějším rádiovým zdrojům na obloze (proto také ‚A‘ v názvu) a jety vysoce energetických částic, proudících od jádra, jsou pozorovány jak v rádiovém, tak v rentgenovém oboru spektra.

Nová fotografie galaxie Centaurus A je nádherným příkladem toho, jak mohou být hranice lidského poznání kombinovány s estetikou vnímání vesmíru. Již v minulosti byly pořízeny přístroji ESO zajímavé záběry této galaxie – Very Large Telescope  a Wide Field Imager na 2,2 metrovém dalekohledu MPG/ESO na observatoři La Silla.

Převzato ze stránek Hvězdárny Valašské Meziříčí

autor Jiří Srba