Když v roce 1989 prolétala sonda Voyager 2 okolo planety Neptun, objevila hned několik nových měsíců. Mezi nimi byl také S/1989 N 6, který později dostal název Naiad. Těleso o velikosti až 100 km oběhne kolem Neptunu jednou za 8 hodin ve vzdálenosti pouhých 23 500 km. Taková vzdálenost by mohla být dostatečně malá na překročení Rocheovy meze a tedy roztrhání měsíce. Hodnota meze ovšem nezávisí jen na vzdálenosti ale také na hustotě, která je zřejmě dostatečně nízká na to, aby Naiad ještě držel pohromadě.
V posledních letech proběhlo několik pokusů pozorovat vnitřní měsíce Neptunu. V případě měsíce Naiad však byly veškeré snahy pozemských dalekohledů i Hubblova teleskopu neúspěšné. Nedávno přitom astronomové objevili novou oběžnici Neptunu, která je mnohem menší než on. V případě měsíce Naiad vše komplikuje především jeho malá vzdálenost od planety.
Před pár dny astronomové Naiad konečně našli na snímcích z Hubblova dalekohledu z roku 2004. Ukázalo se, že pracovali se špatnými efemeridami. Naiad byl celých 80 stupňů jinde, než se čekalo. Proč tomu tak je, zůstává zatím záhadou.
Převzato z webu Exoplanety.cz, upraveno.
