Zemská osa je nakloněna asi o 23,5 stupňů. Právě díky tomu se na naší planetě střídají roční období. Například Uran se ale po své dráze téměř kutálí, protože jeho osa je skloněna o více než 90 stupňů. Co by to znamenalo u Země nebo obecněji: u potenciálně obyvatelné planety?
Našli jsme exoplanetu, která je podobně velká a hmotná jako Země, nachází se přibližně stejně daleko od své hvězdy jako Země a mateřská hvězda je spektrální třídy G. Máme rok 2030 a už umíme zjistit složení atmosféry tohoto světa. Vesmírný dalekohled hlásí kyslík, dusík… Bohužel to neznamená, že je tato planeta obyvatelná a dokonce to ani neznamená, že na jejím povrchu jsou podmínky vhodné pro život – tedy pro život, jak ho známe.
Jedním z klíčových parametrů je sklon rotační osy. Co by se stalo, kdyby byl kolem 90 stupňů? Pokud bychom měli planetu s oběžnou dobu jednoho roku, byla by na severní polokouli půl roku noc a pak půl roku den. Na jižní polokouli by to bylo samozřejmě obráceně. Podobné střídání „ročních období“ by pro život na planetě zřejmě nebyla úplně nejlepší zpráva.
Vědci z MIT ale provedli simulace a určili podmínky, za kterých by na povrchu přece jen mohl život existovat.
Planeta, která má sklon rotační osy kolem 90 stupňů, bude obyvatelná v případě, že se bude podobat první planetě z filmu Interstellar (až na ty obří vlny). Pokud se na planetě nachází oceán o hloubce kolem 50 metrů, mohl by fungovat jako klimatická banka. V průběhu dne „nasaje“ energii, kterou v průběhu dlouhé a mrazivé noci zase vydá. Na planetě by tak mohly panovat teploty kolem 10 až 30 stupňů Celsia.
Hloubka oceánu je důležitá. Pokud by měl oceán hloubku jen několik málo metrů, v průběhu dlouhé noci by zamrzl. Obří ledovce by odrážely sluneční paprsky. Led by se následně šířil do oblastí, kde postupně nastává noc. Klima by zkolabovalo. Na první pohled obyvatelný svět by se proměnil ve velkou sněhovou kouli.
Převzato z webu Exoplanety.cz, upraveno.
