Pulsary jsou rychle rotující neutronové hvězdy, ale především jsou to pozůstatky po výbuchu supernovy, tedy události ne moc pozitivní pro planety v blízkosti hvězdy. Přesto právě u pulsaru objevil Aleksander Wolszczan pomoci radioteleskopu Arecibo první exoplanety. Bylo to na počátku devadesátých let – objev byl oznámen na setkání Americké astronomické společnosti v roce 1992.
Okolo pulsaru PSR 1257+12 obíhají zřejmě dokonce tři planety. Později objevili astronomové ještě jeden systém u pulsaru a teoreticky jeden, který je v říši kandidátů. V katalozích exoplanet podobné exoplanety nenajdete tak snadno, jsou totiž ukryty pod metodou „timing“, kde jsou ale i jiné exoplanety – typicky exoplaneta u dvojhvězdy, objevená pozorováním změn periody oběhu složek.
To je teď ale nepodstatné. Důležité je, že astronomové příliš exoplanet u pulsarů nenašli. Proč?
Předně je potřeba říct, že existuje několik možností, jak mohly planety u pulsarů vzniknout. Teoreticky mohla planeta přežít výbuch supernovy (ne moc reálné) nebo být pulsarem zachycena, ale jako nejpravděpodobněji se jeví scénář, kdy planeta vznikla z trosek, které zbyly po výbuchu supernovy. Část materiálu z bývalé hvězdy začne padat směrem k pulsaru a utvoří disk, ze kterého mohou planety vzniknout.
V nové studii se Matthew Kerr a jeho kolegové podívali na 151 mladých pulsarů, u kterých by přicházela v úvahu zejména poslední možnost vzniku planet.
U žádného pulsaru ale přesvědčivé důkazy o existenci planety nenašli, což může znamenat, že planety u pulsarů jsou sice asi možné, ale budou spíše vzácností. Případně vznikají pomaleji (déle než za 2 miliony let).
Převzato z webu Exoplanety.cz, upraveno.
