Před několika týdny jsme psali o nové studii, podle které jsou pro život vhodné planety o hmotnosti větší než je naše Země. Takové planety mají silnější magnetické pole, poskytující lepší ochranu před škodlivým zářením z vesmíru. Další studie však nyní hmotnější planety zavrhuje.
Vlada Stamenkovic z berlínského German Aerospace Center a jeho tým přicházejí s teorií, podle které hrají při vzniku života mimo jiné klíčovou roli magnetické pole a tektonická činnost.
Nezbytnost magnetického pole pro vznik a vývoj života není žádným překvapením. Kromě vytváření nádherných polárních září nás magnetické pole chrání před škodlivým zářením z vesmíru, což bylo zvláště důležité v době, kdy bylo naše Slunce mladé a bouřlivé.
Dalším nezbytným faktorem pro život může být tektonická činnost. Zemská kůra je rozdělaná na tektonické desky, jež na sebe narážejí a posouvají se pod sebe i nad sebe. Desková tektonika způsobuje také recyklaci oxidu uhličitého a významnou měrou tím stabilizuje klima na naší planetě. Oceánská kůra, obsahující velké vrstvy usazenin organického i anorganického původu, se dostává do zemského pláště, kde je přetavována.
Stamenkovic zjistil, že hmotnější planety s pevným povrchem nemají pro tektonickou činnost předpoklady. Když vezmeme v úvahu obě předcházející podmínky (přítomnost magnetického pole a tektonické činnosti), tak se jako nejlepší jeví planety o hmotnosti 0,5 Mz až 2 Mz.
Naše znalosti o stavbě a vývoji tzv. super-Zemí s hmotnosti 2 až 10 Mz jsou však značně omezené, takže nelze zcela vyloučit, že i ony mohou mít podmínky pro vznik života. Kromě toho máme značné mezery v představy o vzniku života na naší planetě. Další z nových studií zase hovoří o důležitosti zinkového prostředí a ultrafialového záření pro vznik života. Mlhavé jsou rovněž naše představy o složení zemské atmosféry v době, kdy na planetě vznikal život. Millerův – Ureyův experiment v polovině 50. let minulého století naznačil, že atmosféra byla složena především ze směsi metanu, vodíku, amoniaku a vodní páry. To vše společně s blesky vedlo ke vzniku aminokyselin, stavebních kamenů života. Nové závěry ale ukazují, že atmosféra rané Země se skládala spíše z oxidu uhličitého a nepatrného množství dusíku a vodíku. Taková směs by ve spojení s blesky vznik aminokyselin zřejmě nezajistila. Astrobiologové se proto přiklánějí k důležité roli zinkového prostředí a ultrafialového záření.
Převzato z webu Exoplanety.cz
