Zkoumání pohřbených dětských ostatků podle vědců vedlo k závěru, že tyto děti zahynuly mnohdy prenatálně (v pětině případů) nebo krátce po porodu – příliš brzy na to, aby vůbec stačily být obětovány v rámci nějakého organizovaného rituálu.
To, že Féničané/Kanaánci v syrskopalestinské oblasti přinášeli lidské oběti, se píše ve Starém zákoně. O lidských obětech v Kartágu zase přinášejí zprávy někteří antičtí autoři a toto přesvědčení mají potvrzovat i kartáginské nápisy, respektive jejich interpretace. Současný průzkum nálezů z 3. století př. n. l. má ale tento obraz zpochybňovat. Ne snad, že by se tím měla existence lidských obětí zcela popřít, spíše jde o jejich rozšíření. Spálené děti prostě nedokazují lidské oběti, s těly se tak asi zacházelo bez ohledu na způsob úmrtí.
V žádné z celkem 348 zkoumaných uren na obětišti (tofet) nebyly podle vědců nalezeny kompletní spálené pozůstatky většího počtu dětí – takže když už k obětem dětí někdy došlo, nebyly masové. Zkoumání pohlaví ostatků také nijak nepotvrdilo názor, že by Kartáginci ve větší míře obětovali (prvorozené) chlapce.
Zdroj: Eurekalert
Poznámka: Problém je i s definicí, co je to přesně lidská oběť. Co třeba hromadná poprava válečných zajatců namísto jejich prodeje do otroctví?
Na téma problematiky lidských oběti viz také Související články
