Student World

V polovině loňského roku přišel tým astronomů s pravděpodobným objevem několika planet, které neobíhají okolo žádné z hvězd. Takové planety byly patrně vyhozeny z rodícího se planetárního systému díky interakcím s ostatními planety. Dle nedávného výzkumu českého astronoma Davida Nesvorného mohl podobný osud potkat i jednu z planet v mladé Sluneční soustavě.

Bludné planety byly objeveny pomoci metody gravitačních mikročoček. Představte si velmi vzdálenou hvězdu, před kterou (z našeho pohledu) přechází osamocená planeta. Ta svou gravitací zakřivuje okolní prostor a způsobí zjasnění vzdálené hvězdy. Obecně lze říci, že planeta zafunguje jako čočka. Planetu tedy nevidíme, projevy její gravitace však ano.

Dle tehdejší studie může být jen v naší Galaxii až 400 miliard takovýchto bludných planet, což by mohlo být až 3,5krát více než samotných hvězd.

Louis Strigari (Kavli Institute for Particle Astrophysics and Cosmology) však nyní přichází s teorií, která je o několik řádů šílenější. Podle jeho výsledků by mohl být počet bludných planet až 100 000krát větší než počet samotných hvězd! Jinými slovy: na jednu hvězdu by připadalo 100 000 planet, které okolo žádné z hvězd neobíhají.

Strigari a jeho kolegové vzali gravitační síly, množství hmoty v Galaxii a určili horní hranici počtu možných bludných planet. Reálné číslo tak bude samozřejmě podstatně nižší.

Když pomineme zmíněnou metodou gravitačních mikročoček, je obecně velmi problematické podobné bludné planety nalézt, neboť vyzařují jen velmi málo záření v infračervené části spektra. Odhadovaný počet bludných planet bychom samozřejmě nedokázali vysvětlit pouze jedním mechanismem, který předpokládá vystřelení planety z rodícího se systému. Podle některých teorií však planety nemusí nutně vznikat pouze v discích z prachu a plynu, které obklopují mladé hvězdy, ale zhroucením plynu, tedy podobně jako samotné hvězdy.

Převzato z webu Exoplanety.cz, upraveno.

autor Petr Kubala