tisková zpráva Evropské jižní observatoře č. 27/2014
Objekt s katalogovým označením Lupus 4 je oblak plynu a prachu připomínající vzhledem pavouka. Na tomto novém působivém snímku zastiňuje hvězdy v pozadí stejně jako mrak za bezměsíčné noci daleko od rušivých světel civilizace. Přestože je v současnosti temný, husté shluky hmoty v nitru oblaků jako je Lupus 4 představují místa vzniku nových hvězd. Snímek byl pořízen pomocí dalekohledu MPG/ESO s primárním zrcadlem o průměru 2,2 m, který je vybaven CCD kamerou WFI (Wide Field Imager).
Oblak Lupus 4 se nachází ve vzdálenosti asi 400 světelných let od nás. Na obloze byste jej nalezli na rozhraní souhvězdí Vlka (Lupus) a Pravítka (Norma). Lupus 4 je jedním z několika temných oblaků přidružených k volně vázané hvězdokupě známe pod označením ‚OB asociace Štír-Kentaur‘ (Scorpius–Centaurus OB association). OB asociace je relativně mladá, přesto značně rozptýlená, skupina hvězd [1]. Tyto hvězdy pravděpodobně mají společný původ v jednom gigantickém oblaku hmoty.
Jelikož tato asociace a k ní příslušející temné oblaky patří ke Slunci nejbližším podobným uskupením, jsou velmi příhodným objektem ke studiu vzniku a společného vývoje hvězd, než se jejich cesty rozdělí. Předpokládá se, že Slunce, stejně jako většina hvězd v galaxii, začalo svůj život ve velmi podobném prostředí.
Jako první se v astronomické literatuře o temných oblacích v souhvězdí Vlka zmiňuje americký astronom Edward Emerson Barnard již v roce 1927. Nejlépe prozkoumaný je sousední oblak Lupus 3, a to díky novorozeným hvězdám, které se zde utvořily v průběhu uplynulých tří milionů let, a které jsou právě na pokraji zažehnutí termojaderné reakce ve svých nitrech (eso1303). Hlavním zdrojem energie těchto nedospělých hvězd, známých pod označením ‚hvězdy typu T Tauri‘, je teplo generované gravitačním smršťováním hmoty. To je velmi významný rozdíl ve srovnání s termojedernými reakcemi vodíku a dalších prvků, jejichž prostřednictvím energii uvolňují dospělé hvězdy, jako třeba Slunce.
Pozorování chladné temnoty oblaku Lupus 4 odhalilo jen několik hvězd typu T Tauri. Z pohledu budoucího formování hvězd se však v oblaku Lupus 4 nachází řada slibných jader, která zatím žádné hvězdy neobsahují. Za několik milionů let by se z nich však mohly stát hvězdy typu T Tauri. Při přímém srovnání oblaků Lupus 3 a 4 by se mohlo zdát, že oblak číslo 3 je starší, protože jádra měla více času na to, aby se stala hvězdami.
A kolik hvězd by nakonec mohlo zazářit v oblaku Lupus 4? Odpověď na tuto otázku není jednoznačná, odhady hmotnosti tohoto oblaku se totiž různí. Dvě studie se shodují na hmotnosti kolem 250 hmot Slunce, zatímco další studie, využívající jinou metodiku, dospěla k hodnotě kolem 1600 hmot Slunce. Tak jako tak je jisté, že oblak obsahuje dost hmoty na to, aby dal vzniknout mnoha jasným hvězdám. Skoro stejně jako pozemská oblaka ustoupí a ana povrch dopadne sluneční světlo, tak i tyto kosmické oblaky se nakonec rozplynou, aby udělaly místo zářícím hvězdám.
Převzato ze stránek Hvězdárny Valašské Meziříčí
[1] ‚OB‘ odkazuje na žhavé, jasné hvězdy spektrálních tříd O a B s krátkou dobou života, které stále velmi jasně září v této rozptýlené hvězdokupě při její cestě Galaxií.
