Student World

***tisková zpráva Evropské jižní observatoře č. 21/2010

Snímek zachycuje doslova kosmický zvěřinec nejrůznějších typů objektů patřících k Velkému Magellanovu mračnu – od obřích kulových hvězdokup až po zbytky po explozích supernov. Takto komplexní záběr poskytuje důležité informace pro široké rozpětí výzkumných projektů zabývajících se vývojem hvězd či galaxií.

Velké Magellanovo mračno, které patří do Místní skupiny galaxií, se nachází jen asi 160 000 světelných let od nás, což je v kosmickém měřítku velmi malá vzdálenost. A právě tato blízkost z něj dělá důležitý objekt zájmu astronomů. Mohou tak pozorovat galaxii  v mnohem větších detailech, než by to bylo možné u jiných vzdálenějších galaxií. Velké Magellanovo mračno byste našli v souhvězdí Mečouna (Dorado, Dor) hluboko na jižní obloze a je tedy ve výhodné poloze pro pozorování z observatoří ESO v Chile. Ve srovnání s naší Galaxií je asi desetkrát méně hmotné a se svým průměrem 14 000 světelných let zdaleka nedosahuje jejích rozměrů (průměr naší Galaxie je asi 100 000 světelných let). Ve skutečnosti patří do skupiny trpasličích nepravidelných galaxií. Nepravidelný tvar oblaku v kombinaci s nápadnou centrální příčkou tvořenou hvězdami naznačuje, že společné slapové působení Galaxie a Malého Magellanova mračna (dalšího ze členů místní skupiny) mohlo porušit původní spirální tvar Velkého Magellanova mračna a dát mu jeho současnou neuspořádanou podobu.       
  
Uvedený obrázek je kombinací čtyř samostatných záběrů pořízených kamerou WFI na dalekohledu MPG/ESO o průměru zrcadla 2,2 m (La Silla, Chile). Snímek zachycuje plochu oblohy čtyřikrát větší než Měsíc v úplňku. Velké zorné pole kamery WFI umožňuje spatřit na jednom společném záběru velmi různorodé objekty, a to přesto, že ve skutečnosti snímek zachycuje jen malou část galaxie. Zachyceny jsou zde například mladé hvězdokupy spolu se stopami zářících oblaků plynu. Celý snímek je pak zaplněn obrovským množstvím slabých hvězd. Na pozadí je také možné nalézt řadu mnohem vzdálenějších galaxií. 

Kulové hvězdokupy jsou skupiny stovek tisíc až milionů hvězd, které jsou gravitačně vázány do sférického útvaru o průměru sotva několik světelných let. Kolem středu Galaxie jich obíhá mnoho a obsahují převážně staré červené hvězdy. Stáří těchto útvarů je odhadováno až na 10 miliard let. Kulové hvězdokupy nalezneme i ve Velkém Magellanově mračnu. Jedna z nich je zachycena jako mlhavá bílá oválná skupina hvězd nahoře ve středu snímku. Jde o neobvykle hmotnou hvězdokupu, která nese v katalozích označení NGC 1978. Na rozdíl od většiny ostatních kulových hvězdokup je tato pravděpodobně pouze 3,5 miliardy let stará. Přítomnost takto mohutného a zároveň mladého objektu ve Velkém Magellanově mračnu vedla astronomy k závěru, že aktivní tvorba hvězd zde má mnohem mladší historii než v naší Galaxii.  

Přestože je Velké Magellanovo mračno místem zrodu nových hvězd, nalezneme zde také mnoho nápadných pozůstatků po explozích supernov, které naopak představují závěrečné stadium hvězdného vývoje. Vpravo nahoře je zachycen zajímavě tvarovaný slabý obláček, který v katalozích nese označení DEM L 190 nebo N 49. Tento obří oblak o délce až 30 světelných let je nejjasnějším pozůstatkem po výbuchu supernovy ve Velkém Magellanově mračnu. V jeho středu se nyní nachází magnetar, neutronová hvězda s extrémně silným magnetickým polem. Jeho existenci prozradily intenzivní záblesky gama záření detekované v roce 1979 pomocí satelitů na oběžné dráze Země. Zároveň tato pozorování vzbudila velký zájem o tuto novou třídu objektů vznikajících při výbuchu supernovy a její extrémní vlastnosti.
 
Zachycená část Velkého Magellanova oblaku je natolik zaplněna hvězdokupami i dalšími objekty, že i řada astronomů by mohla strávit celou svoji profesionální kariéru pouze výzkumem této oblasti. A při takové rozmanitosti není ani těžké pochopit, proč jsou astronomové tak pilní při zkoumání této kosmické ZOO. 
   

Převzato ze stránek Hvězdárny Valašské Meziříčí

autor Jiří Srba