Student World

***tisková zpráva Evropské jižní observatoře č. 10/2010

Nové převratné záběry pořízené v infračerveném oboru pomocí dalekohledu ESO/VLT i dalších velkých pozemních přístrojů zviditelňují víry teplejšího plynu a doposud nepozorované chladné oblasti uvnitř Jupiterovy Velké rudé skvrny. Astronomové tak poprvé v historii mohou vytvořit takřka synoptickou mapu zachycující detailně poměry uvnitř této obří bouře a sledovat vzájemnou souvislost jemných odstínů barev s teplotou, větrem, tlakem a složením plynu.
 
„Je to náš první pohled dovnitř největší bouře ve Sluneční soustavě,“ říká Glenn Orton, vedoucí týmu, který prováděl tuto studii. „Dříve jsme si mysleli že Velká rudá skvrna je jen plochý ovál bez struktury, ale tyto nové výsledky ukazují, že se jedná o extrémně komplikovaný systém.“
 
Pozorování odhalila, že nejčervenější barva Velké rudé skvrny je známkou jejího teplého jádra jinak obklopeného chladným bouřkovým systémem. Snímky také ukazují tmavé okrajové pásy bouře, kde plyn klesá zpět do hloubek atmosféry Jupiteru. Výzkum je detailně popsán v článku, který vyšel v časopise Icarus. Výsledky dávají vědcům představu o charakteru cirkulace uvnitř nejznámější bouře v Sluneční soustavě.

Astronomové pozorují Velkou rudou skvrnu již 400 let a její aktuální tvar je nepřetržitě sledován od 19. století. Skvrna, která v atmosféře Jupiteru představuje chladnou oblast s průměrnou teplotou -160°C, je tak rozsáhlá, že do jejího nitra bychom vedle sebe mohli poskládat tři Země.  

Snímky skvrny a jejího okolí v infračervené oblasti byly většinou získány pomocí přístroje VISIR [1], který je připojen k dalekohledu ESO/VLT (Paranal, Chile). Další data pocházejí z teleskopu Gemini South (Chile), Subaru (National Astronomical Observatory of Japan’s Subaru Telescope, Havaj). Tyto záběry společně poskytly dosud nevídané rozlišení a rozšířily tak pozorovací řadu, kterou odborníkům poskytla kosmická sonda Galileo (NASA) v druhé polovině 90. let 20. století. Společně s pozorováním detailní hloubkové struktury oblačného příkrovu pomocí třímetrového dalekohledu NASA Infrared Telescope Facility (Havaj) je tento set tepelných pozorování poprvé co do rozlišení srovnatelný se snímky ve viditelné oblasti, které pořizuje Hubbleův kosmický teleskop (HST, NASA/ESA). 

Přístroj VISIR umožňuje astronomům mapovat teplotní poměry, množství aerosolu či rozložení amoniaku uvnitř i vně skvrny. Každý ze sledovaných parametrů nám říká něco o tom, jak se mění počasí a cirkulace uvnitř bouře, a to jak prostorově (3D), tak s časovým rozlišením. Roky pozorování přístrojem VISIR spojené s dalšími daty z ostatních observatoří odhalují neuvěřitelnou stabilitu této bouře, která se udržuje přes všechny turbulence, poruchy a blízká přiblížení s dalšími anticyklonami přímo ovlivňujícími vnější okraj rudé skvrny. 

„Jedním z nejúchvatnějších poznatků je zjištění, že nejintenzivnější oranžová centrální část skvrny je o 3 až 4 °C teplejší než prostředí okolo,“ říká hlavní autor článku Leigh Fletcher. Což samozřejmě není mnoho, ale je to dost na to, aby se obvyklá cirkulace proti směru hodinových ručiček změnila ve slabou opačnou rotaci v samotném středu bouře. A nejen to; v jiných částech Jupiteru stačí tyto nepatrné teplotní rozdíly k tomu, aby měnily rychlost proudění větru a tím ovlivňovaly vzhled oblačnosti v pásech i zónách na planetě.

„Poprvé můžeme říct, že existuje blízký vztah mezi okolními podmínkami – teplotou, větrem, tlakem či složením – a aktuální barvou Velké rudé skvrny,“ říká Fletcher. „Ačkoliv o tom můžeme spekulovat, zatím stále nevíme jistě, které chemické sloučeniny či fyzikální procesy jsou zodpovědné za tmavě rudou barvu skvrny. Ale teď již víme, že je ovlivňována aktuálními změnami podmínek přímo v srdci bouře.“

Převzato ze stránek Hvězdárny Valašské Meziříčí

autor Jiří Srba