Předpokládá se, že planým předchůdcem kukuřice byla tráva teosinte vyskytující se dnes zhruba od Mexika po Nikaraguu. Teosinte ovšem existuje v několika variantách, předpokládá se ovšem, že nejpodobnější kukuřici je druh Balsas teosinte. Ta roste dnes například v údolí řeky Balsas ve středním Mexiku.
Zajímavé je, že se jedná o oblast tropické nížiny. Až dosud se spíše předpokládalo, že domestikace kukuřice se odehrála ve vyšších polohách, například v centrálním mexickém údolí (Anahuac), kde byla významná civilizační centra už v době Teotihuacanu, Toltéků, Aztéků – a ostatně se zde nachází i nynější hlavní město Mexika. Řeka Balsas ovšem teče ve státě Puebla jižně od centrální vrchoviny.
Dolores Piperno a její kolegové se prostě vypravili do údolí řeky Balsas, kde zkoumali jezerní sedimenty. Od určité doby se v nich vyskytoval pyl kukuřice, zbytky klasů (planá teosinte netvoří typické klasy) a větší množství zuhelnatělých zbytků – důkaz dávného odlesnění celé oblasti už kolem roku 5000 př. n. l. Archeolog Anthony Ranere z Temple University pak v této oblasti prozkoumal i řadu jeskyní a skalních úkrytů. A na jednom místě byly opravdu nalezeny pozůstatky osídlení z doby asi 6700 př. n. l. a především kamenné nástroje, na nichž se zachytil kukuřičný škrob. Právě to přineslo konečný důkaz, protože škrob z plané traviny teosinte má odlišné složení.
Nejstarší důkazy pěstování kukuřice pocházely dosud z doby o tisíc let mladší z dnešní Panamy. Je možné, že vrstvy u řeky Balsas jsou ještě starší, protože nástroje byly nalezeny i v nižších vrstvách, ty se však nepodařilo spolehlivě datovat.
Zdroj: Eurekalert