Student World

tisková zpráva Přírodovědecké fakulty UK
Otázka, proč vlastně ovládli planetu příslušníci druhu Homo sapiens, zatímco naši evoluční bratranci neandertálci se museli poroučet do evolučního zapomnění, stále vzrušuje svojí otevřeností. K evolučnímu neúspěchu neandertálců mohla podle jedné z teorií přispět energetická nákladnost jejich pohybu. Stála neandertálce skutečně chůze víc? Antropologové z Přírodovědecké fakulty UK v Praze se nedávno snažili tuto představu ověřit s využitím matematického modelu energetické nákladnosti chůze. Jejich výsledky se objevily v nejprestižnějším oborovém časopise Journal of Human Evolution.
Za jeden z důvodů prohry neandrtálců v boji o přežití s anatomicky moderními lidmi jsou považovány jejich vysoké energetické náklady. Neandertálci měli mohutná podsaditá těla, jež už sama o sobě vyžadovala velké množství energie, a navíc vedli fyzicky velmi náročný život. Používali způsob lovu, při němž se dostávali do přímého kontaktu s lovenou zvěří, často tak nebezpečnou, jako byl například srstnatý nosorožec nebo mamut. O tom svědčí dochované zbraně, doklady fauny a množství zlomenin nejrůznějších částí těla neandertálců. Těžká fyzická aktivita a hmotné tělo vyžadovaly vysoký přísun energie.
Vědci z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze nyní přicházejí s důkazy, že neandertálci nebyli zdaleka tak znevýhodněni v nákladnosti chůze, jak se předpokládalo. Podle doktorského studenta antropologie Martina Hory, hlavního autora aktuální studie v  časopise Journal of Human Evolution, ušetřili neandrtálci při chůzi velkou část energie díky specifické konfiguraci dolní končetiny. Oproti našim přímým předkům totiž disponovali robustnějšími kolenními klouby, delšími patami a kratšími končetinami.
Díky této kombinaci znaků měly svaly neandrtálců, jež při chůzi vyvíjejí největší sílu a spotřebovávají většinu energie (trojhlavý lýtkový sval, čtyřhlavý sval stehenní), vyšší mechanickou výhodu, následkem čehož jim stačilo vyvíjet menší sílu a tím i spotřebovávat méně energie. „Podle našich výsledků byla chůze neandertálských mužů ve srovnání s moderními muži nákladnější pouze o desetinu a chůze neandrtálských žen byla dokonce energeticky srovnatelná s chůzí moderních žen,“ shrnuje Mgr. Hora.
Pokud by neandrtálský muž denně překonal 12 kilometrů, což je průměrná denní vzdálenost překonávaná současnými lovci-sběrači, spotřeboval by denně chůzí pouze o 39–54 kcal energie více než anatomicky moderní lovec. „To zhruba odpovídá energii obsažené ve 30 gramech zvěřiny či v jednom bažantím vejci; ze současných potravin bychom tolik energie získali například ze 100 ml limonády nebo jednoho a půl čtverečku čokolády. Bude záležet na dalších analýzách, zda je to málo nebo hodně a jak moc to neandrtálce znevýhodnilo.“ dodává spoluautor studie doc. Vladimír Sládek, vedoucí Katedry antropologie a genetiky člověka PřF UK v Praze. Vyšší náklady na chůzi tak zřejmě mezi hlavními faktory vedoucími k vyhynutí neandrtálců nebyly.

Studie v bodech:
Hlavní přínosy
odhad energetických nákladů na chůzi neandrtálců ve srovnání s anatomicky moderními lidmi založený na celkové konfiguraci dolní končetiny a na proporcích a velikosti těla (předchozí odhady vycházely pouze z délky dolní končetiny a hmotnosti těla)
pohlavně specifické odhady nákladů na chůzi, tj. nezávislé odhady pro muže a ženy (předchozí odhady shrnovaly muže a ženy dohromady)

Klíčové výsledky
neandrtálští muži spotřebovali chůzí o 8–12% více energie než anatomicky moderní lidé; pokud bychom náklady přepočítali na kilogram hmotnosti těla, vynaložili neandrtálští muži až o 5% méně energie na přenesení jednoho kilogramu své váhy na danou vzdálenost
neandrtálští muži spotřebovali chůzí denně o 39–54 kcal více energie než anatomicky moderní muži, což představovalo přibližně jedno procento z jejich celkového denního výdeje energie
neandrtálské ženy spotřebovaly chůzí přibližně stejně energie jako anatomicky moderní ženy

Bibliografie:
Hora M., Sladek V. 2014. Influence of lower limb configuration on walking cost in Late Pleistocene humans. Journal of Human Evolution 67: 19–32.

autor