Student World

tisková zpráva Národního parku Šumava (poznámka: již z pozdního léta)

Výzkum dokládá, že i v těch nejvyšších partiích dnešního Národního parku Šumava žili lidé už 6 tisíc let před Kristem. Sídliště ve výšce nad 1100 metrů je nejvýše doloženým pravěkým osídlením u nás.

Tahle zpráva si vyžádá zápis do učebnic dějepisu. Archeologové nedaleko Javoří Pily u Roklanského potoka nedaleko Modravy v lůně Národního parku Šumava objevili – nejvýše položené pravěké sídliště na našem území.
„Nově objevená mezolitická lokalita poblíž Modravy představuje vítané a zásadní obohacení k poznání předneolitického osídlení vrcholových partií Šumavy. Opět se ukazuje potenciál území, které i přes značnou nadmořskou výšku lákalo svým příznivým georeliéfem a dynamickým vzrůstem nutričních zdrojů k nejspíše sezónnímu využívání pozdně paleolitickými a především mezolitickými skupinami lovců a sběračů,“ popisuje Katarína Čuláková z Archeologického ústavu Akademie věd ČR výhody Šumavy pro nejen raně pravěké osídlení.

Nálezy, které zde archeologové našli, potvrzují sezónní využívání určitých zdrojů a vedou k úvahám o polokočovném způsobu života zdejší mezolitické tlupy. Ten ale nespočíval v putování krajinou do neznáma, ale v cíleném pohybu mezi několika známými místy. Byly to především drobné úštěpy a čepelky – doklady o existenci štípané industrie. Lidé tu v té době pravděpodobně sbírali brusinky, borůvky a lískové oříšky a je možné, že sem přicházeli lovit i lososy, jejichž tahy jsou v této oblasti zaznamenány až do novověku. Ryby lovili na udici, zvěř hlavně lukem a šípy, případně do pastí, jak ukazují nálezy z jiných oblastí Evropy.
„Průzkum je zaměřený hlavně na osídlení lovecko-sběračské. Do dnešního dne jsme v okolí Javoří Pily, Křemelné a Roklanského potoka identifikovali celkem 5 lokalit se štípanou industrií, které jsou předběžně datovány do období mezolitu a jedna lokalita je stáří laténského,“ doplňuje Katarína Čuláková, která je vedoucí výzkumu.
Poloha na hraně suché terasy v kombinaci s umístěním nad soutokem dvou výrazných potoků je přitažlivým a dobře zapamatovatelným místem pro opakované táboření.
„Roklanský potok pramení v nadmořské výšce 1264 metrů. Geograficky patří oblast do Modravských plání, což je nejchladnější část Národního parku Šumava. Pro které je charakteristické velmi krátké, chladné a vlhké léto. Zima je naopak velmi dlouhá, velmi chladná s velmi dlouho zde leží sněhová pokrývka,“ popisuje Pavel Pechoušek, mluvčí Správy NP a CHKO Šumava.

„Šumava byla z archeologického hlediska známá dosud především díky keltskému osídlení. Tento archeologický výzkum však dokázal, že i v těch nejvyšších partiích Šumavy žili lidé již od pravěku. Stále přemýšlíme jak Šumavu zpestřit a přilákat sem návštěvníky za přírodou a také za poznáním. Tento objev nám nabízí další možnosti pro vzdělávání milovníků Šumavy,“ uvádí Jiří Mánek, ředitel Správy NP a CHKO Šumava.
Výzkum finančně podpořila i Obec Modrava. „Nejde o jedinou lokalitu s vysokým archeologických či historickým významem na Modravsku. Je naší povinností uceleně prozkoumat naší šumavskou historii. Tento stát plýtvá penězi na zbytečné zkoumání přirozených jevů, ale na smysluplný výzkum historie osídlení Šumavy se peněz nedostává,“ uvádí starosta Modravy Antonín Schubert.
I samotná existence archeologického průzkumu na těchto lokalitách a prospekce horských oblastí je z důvodu špatného přístupu velmi slibná. Výzkum je zde velmi obtížný a mezi odborníky neoblíbený. I proto je stav poznání života v pravěku velmi neuspokojivý. Pro další vývoj archeologie se jedná o velmi perspektivní obor.
„Archeologický výzkum horských regionů může významně přispět k zodpovězení takových otázek jako například sezonalita osídlení, přežívání mezolitické společnosti až do období té neolitické a také odhalit další zajímavosti ze života na staré ba pravěké Šumavě. Takové poznání pravěké Šumavy pak pomůže otevřít oči té současné,“ uzavírá ředitel Mánek.

autor