tisková zpráva Evropské jižní observatoře č. 25/2013
Astronomové využívající švýcarský Eulerův dalekohled o průměru primárního zrcadla 1,2 m, který pracuje na observatoři ESO/La Silla, nalezli zcela nový typ proměnných hvězd. Objev se podařil na základě detekce velmi jemných změn jasnosti stálic ve sledované hvězdokupě. Pozorování odhalila dosud neznámé vlastnosti některých hvězd, které odporují současným teoriím. Vyvstává tak otázka původu těchto změn jasnosti.
Švýcaři jsou známí svým mistrovstvím při výrobě extrémně přesných zařízení. Týmu švýcarských astronomů se v rámci programu trvajícímu mnoho let podařilo dosáhnout mimořádně přesného měření jasnosti s použitím relativně malého dalekohledu (o průměru primárního zrcadla 1,2 m). Při měření variací jasnosti stálic objevili nový typ proměnných hvězd.
Výsledky jsou založeny na pravidelných měřeních jasnosti více než tří tisíc hvězd v otevřené hvězdokupě NGC 3766 [1], která byla prováděna v průběhu sedmi let. Ukázalo se, že 36 ze sledovaných hvězd prodělává neočekávané změny – projevovaly se u nich pravidelné variace jasnosti na úrovní 0,1 % běžného jasu. Trvání jevu se u všech pohybovalo v rozmezí 2 až 20 hodin. Hvězdy jsou o něco teplejší a jasnější než Slunce, ale jinak poměrně nenápadné. Tato nově nalezená třída proměnných hvězd ještě nebyla pojmenována.
Přesnost provedených měření je ve srovnání s podobnými studiemi pomocí jiných dalekohledů asi dvakrát lepší – a tedy postačující k objevení těchto jemných změn.
„Takové úrovně citlivosti jsme dosáhli díky vysoké kvalitě získaných pozorování a také pečlivou analýzou dat,“ říká Nami Mowlavi, vedoucí výzkumného týmu. „A samozřejmě také díky rozsáhlému programu trvajícímu již sedm let. Bylo by prakticky nemožné získat takové množství pozorovacího času na nějakém větším dalekohledu.“
O velkém počtu hvězd je známo, že jsou proměnné nebo pulsující, a za toto označení vděčí změnám své jasnosti. To, jakým způsobem se jasnost mění, závisí na složitých procesech v nitrech takových hvězd. Pozorování těchto jevů umožnilo rozvoj celého oboru astrofyziky známého jako astroseismologie. Astronomové, kteří se tímto oborem zabývají, se snaží ‚naslouchat‘ hvězdným vibracím a využívají je ke zkoumání fyzikálních vlastností hvězd a jejich vnitřní struktury.
„Samotná existence tohoto nového typu proměnných hvězd je pro astrofyziky záhadou,“ říká členka týmu Sophie Saesen. „Současné teoretické modely předpovídají, že jejich jasnost by se vůbec neměla měnit periodicky. Proto se snažíme zaměřit naše úsilí na to, abychom lépe poznali chování tohoto nového typu hvězd.“
Ačkoliv příčina proměnnosti zůstává záhadou, existuje zde jedno nadějné vodítko. Některé z hvězd vykazují velmi rychlou rotaci. Otáčejí se rychlostí, která převyšuje polovinu kritické rychlosti, což je považováno za hranici, na které se hvězdy stávají nestabilními a vyvrhují materiál do svého okolí.
„Za těchto okolností by rychlá rotace mohla mít významný vliv na vlastnosti nitra. Ale v současné době ještě nejsme schopni odpovídajícím způsobem modelovat případné světelné změny,“ vysvětluje Mowlavi. „Doufáme, že náš objev zaujme specialisty, kteří se budou tomuto problému věnovat, a že se podaří pochopit původ těchto záhadných změn.“
Převzato ze stránek Hvězdárny Valašské Meziříčí
Poznámky
[1] Hvězdokupa NGC 3766 patří k několika objektům, které byly zkoumány v rámci hlavního přehlídkového programu. Nachází se ve vzdálenosti asi 7000 světelných let od Země a na obloze ji naleznete v jižním souhvězdí Kentaura. Odhaduje se, že je asi 20 milionů let stará.
