tisková zpráva Evropské jižní observatoře č. 9/2014
Pomocí interferometru ESO/VLTI (Very Large Telescope Interferometer) se vědcům podařilo odhalit dosud největší žlutou hvězdu a jednu z deseti největších dosud objevených stálic. Ukázalo se, že tento hyperobr má průměr více než 1300krát větší než Slunce. Navíc je součástí dvojhvězdného systému, ve kterém složky obíhají tak blízko sebe, že jsou ve vzájemném kontaktu. Pozorování shromážděná za uplynulých 60 let, některá získaná i amatérskými pozorovateli, také naznačují, že se tento výjimečný a pozoruhodný objekt poměrně rychle mění. Podařilo se jej tedy zachytit během významné ale krátké vývojové fáze jeho života.
Olivier Chesneau (Observatoire de la Côte d’Azur, Nice, Francie) a jeho mezinárodní tým využívající interferometr ESO/VLTI (Very Large Telescope Interferometer) objevili, že zářivý žlutý veleobr HR 5171 A [1] je doslova gigantický – má 1300krát větší průměr než Slunce a je tedy mnohem větší než se očekávalo [2]. Tyto rozměry z něj dělají největší známou žlutou hvězdu a rovněž jej řadí do první desítky největších známých hvězd – je například o 50% větší než známý rudý veleobr Betelgeuse. HR 5171 A je také asi milionkrát jasnější než Slunce.
„Nová pozorování rovněž ukázala, že tato hvězda má velmi blízkého hvězdného souputníka, a to je opravdu překvapující,“ říká Chesneau. „Tyto dvě hvězdy jsou tak blízko sebe, že se vlastně dotýkají. Celý systém tak připomíná gigantický burák.“
Ke zkombinování světla posbíraného jednotlivými teleskopy astronomové využili techniku známou jako interferometrie, která poskytuje efektivní rozlišení jako obrovský dalekohled o průměru skoro 140 m. Nové výsledky astronomy přinutily k důkladné prohlídce starších pozorování této hvězdy získaných za posledních 60 let. Pokusili se zjistit, jaké bylo její chování v minulosti [3].
Žlutí hyperobři jsou mimořádně vzácné hvězdy. V naší Galaxii jich známe méně než dvacet a nejznámějším příkladem je hvězda Rho Cassiopeiae. Tyto stálice patří k největším a nejjasnějším známým hvězdám. Procházejí vývojovou fázi, ve které jsou značně nestabilní a velmi rychle se mění. Díky těmto nestabilitám vyvrhují značné množství hmoty a vytváří kolem sebe rozsáhlou obálku.
Přes velkou vzdálenost necelých 12 tisíc světelných let od Země mohou lidé z dobrým zrakem tuto unikátní stálici spatřit i pouhým okem [4]. Podařilo se ukázat, že HR 5171 A se za posledních 40 let zvětšovala a chladla. Její vývoj tak bylo možné sledovat takřka v reálném čase. Dosud známe jen několik hvězd v této krátké vývojové fázi, při které procházejí rychlými a dramatickými změnami velikosti a teploty
Při analýze údajů o proměnné jasnosti hvězdy z různých observatoří astronomové potvrdili, že objekt je skutečně zákrytový dvojhvězdný systém, kde menší složka při svém oběhu přechází před a za diskem větší hvězdy. Perioda oběhu sekundární složky je 1300 dní. Hvězda je jen o málo teplejší než HR 5171 A – její povrchová teplota je asi 5000 stupňů.
Olivier Chesneau k tomu dodává: „Souputník, kterého jsme objevili, může změnit osud hvězdy HR 5171 A. Například by ji mohl připravit o vnější obálku a tím ovlivnit celý další vývoj.“
Tento nový objev opět zdůraznil potřebu výzkumu těchto mohutných žlutých hvězd s krátkou dobou života. Mohou totiž být klíčem k pochopení evolučních procesů velmi hmotných hvězd jako takových.
Převzato ze stránek Hvězdárny Valašské Meziříčí
Poznámky
[1] Hvězda je rovněž známa pod označeními: V766 Cen, HD 119796 a HIP 67261.
[2] Srovnatelné objekty jsou ve většině případů rudí veleobři, kteří dosahují 1000krát až 1500krat většího průměru než Slunce. Jejich počáteční hmotnost nepřesahuje 20 až 25 násobek hmotnosti Slunce. Předpokládá se, že průměr žlutých veleobrů se pohybuje mezi 400 a 700 průměry Slunce.
[3] Spektrální pozorování byla získána pomocí dalekohledu Anglo–Australian Telescope a spektrografu UCLES (University College London Echelle Spectrograph) na observatoři SAAO (South African Astronomical Observatory), dále s pomocí přístroje PUCHEROS (Pontificia Universidad de Chile, PUC) a také díky zařízení NICI (Near-Infrared Coronagraphic Imager) pracujícímu na dalekohledu Gemini South. Archivní fotometrická data obsahují infračervenou fotometrii z observatoře SAAO pořízenou mezi lety 1975 a 2013 a další měření z let 1983 až 2002 (včetně několika amatérských pozorování). Shoda profesionálních měření s těmito daty (která získal Sebastian Otero v letech 2000–2013) je podle autorů „výborná“ a „svědčí o kvalitě těchto amatérských pozorování“.
[4] Vizuální jasnost HR 5171 A se mění v rozmezí 6,1 až 7,3 magnitudy a hvězda se nachází v souhvězdí Kentaura.
