Student World

Příčin tohoto jevu může být několik, prim hrají vzájemné interakce mezi planetou a její mateřskou hvězdou. Je však zřejmé, že některé planety se rozhodly svou sebezničující pouť dotáhnout do konce. Astronomové nyní ohlásili objev devíti možných případů mateřského kanibalismu.

Wide Field Camera 3 (WFC3) na Hubblově kosmickém dalekohledu pozorovala hvězdokupu NGC 3603, kterou nalezneme v souhvězdí Lodní kýl na jižní obloze.

Tým pod vedením Loredany Spezzi z Evropské kosmické agentury zaujalo zejména devět hodně zvláštních hvězd. Jejich teplota se totiž pohybuje v rozmezí od 1700 do 2200 K, což je na normální hvězdy velice málo. Připomeňme, že hvězdy typu Slunce mají povrchovou teplotu okolo 6000 K. Samozřejmě existují daleko chladnější hvězdy (např. červení trpaslíci), ale teplota okolo 1700 K je i na ně příliš nízká. Astronomové však podobně chladné objekty znají – hnědí trpaslíci, kteří jsou považování za přechodnou fázi mezi hvězdami a planetami, dosahují běžně i menších hodnot. Jenomže devět kousků z hvězdokupy NGC 3603 nemůžeme mezi hnědé trpaslíky jen tak snadno zařadit. Hnědí trpaslíci vyzařují jen velmi málo světla a astronomové mají problém je nalézt i v našem nejbližším hvězdném okolí. Hvězdokupa NGC 3603 se přitom nachází ve vzdálenosti asi 22 000 světelných let!

Devět hvězd tedy na jedné straně vykazuje nízkou povrchovou teplotu, ale na straně druhé mají solidní zářivý výkon. První parametr je zaškatulkuje mezi hnědé trpaslíky, ten druhý však mezi hvězdy o hmotnosti 0,2 až 1 Slunce.

Tým přichází ve studii s několika možnými vysvětleními. Nejbanálnějším je chyba měření. O něco pravděpodobnější je možnost, že devět hvězd se pouze promítá do polohy hvězdokupy, ale ve skutečnosti do ní nepatří a nachází se podstatně blíže. Nejpravděpodobnější vysvětlení je však mnohem zajímavější.

Vědci se domnívají, že devět neposlušných případů jsou vcelku normální hvězdy s relativně normální povrchovou teplotou. Před nedávnem si však k snědku daly své obří planety. Trosky bývalých společníků obalily atmosféru hvězdy. Díky tomu se hvězda jeví větší a zářivější, ale především vykazuje mnohem nižší povrchovou teplotu. Takovéto hvězdy se označují pojmem Bloatars (v češtině něco jako nafouklé hvězdy).

Scénář planetárního kanibalismu není nový. První věrohodnější studie jsou staré více než 12 let. V atmosférách některých hvězd byly v uplynulých letech nalezeny stopy lithia, což by taktéž naznačovalo, že hvězda nedávno spolykala svou planetu.

Nalezení hvězd typu „bloatars“ nebude vůbec jednoduché. Podle odhadů se totiž trosky exoplanety během velmi krátké doby (řádově 50 000 let) rozmělní a hvězda se vrátí k obvyklým „parametrům“.

Převzato z webu Exoplanety.cz, upraveno.

autor Petr Kubala