Jed prošel miliony let evoluce, takže není divu, že je značně účinný na specifické tělesné systémy oběti. Některé peptidové toxiny (odhaduje se, že jed obsahuje více než 300 různých molekul) obsažené ve štířím jedu interagují například se sodíkovými kanálky ve svalovém i nervovém systému obratlovců, jiné zabíjejí naopak hmyz. V buňkách savců je ovšem několik typů sodíkových kanálků a pouze některé jsou odpovědné za přenos vzruchů bolesti do mozku, takže praktické nasazení štířího jedu bude ještě třeba odladit. Předpokládá se také, že by se vlastní toxiny nějak modifikovaly – přirozeně není cílem současně s potlačením bolesti pacienta (při)otrávit.
Gurevitz studoval ve své práci izraelského žlutého štíra, který patří k nejjedovatějším druhům vůbec. Jed štíra se proti bolesti používal už ve staré čínské medicíně. V poslední době se objevily i studie naznačující, že by mohl pomáhat proti epilepsii.
Analgetika dnes samozřejmě představují obrovský byznys, k dispozici je celá řada látek s různou účinností (podle typu bolesti i dispozic pacienta) i různými vedlejšími účinky. Určitě by se hodil i další prostředek.
Zdroj: ScienceDaily
