Student World

***oznámení Archeologického ústavu AV ČR

 Archeologický ústav v Praze v letošním roce prováděl ve Slaném záchranné archeologické výzkumy na několika místech. Investorem všech sledovaných akcí je Městský úřad. Na počátku listopadu byly dokončeny první tři etapy výzkumu Slánského předměstí, které započaly v polovině října. Soustředily se na prostor plánovaného parkovacího domu. Plocha se nachází na křižovatce ulic Třebízského a Palackého, v blízkosti zaniklé Lounské brány a tzv. Saské cesty. Archeologové zde nalezli doklady osídlení konce 3. tisíciletí př. n. l. a vrcholného středověku.Během geologických vrtů a vrtů pro pilotáže byly zjištěny archeologické situace na ploše cca 600 m2, které zasahovaly do hloubky od 1 m do 2,5 m, v případě výskytu podzemních prostor (sklepů) i hlouběji. V souladu s postupem stavebních prací, po dohodě s investorem, započaly výkopové práce ve vymezeném prostoru, nutném pro manipulaci a pohyb vrtné soupravy tak, aby bylo možné dokončit pilotáže po obvodu plochy. Další plánovaná etapa výzkumu, která bude zahájena ve středu 9. listopadu, (etapa 4) proběhne uvnitř plochy.

Pro archeologický výzkum byla plocha rozměřena do čtverců o straně 3 m a následně odkrývána „šachovnicovitým způsobem“ po tzv. přirozených vrstvách. Během výzkumu bylo identifikováno mocné kulturní souvrství, které obsahovalo movité nálezy z období pravěku (předběžně závěr eneolitu; konec 3. tis. př.n.l.), dále vrcholného středověku (14. stol.) až do doby 80. let 20 století, kdy došlo ke zbourání posledních domů, kopírujících současnou Třebízského ulici. Na tomto místě vzniklo posléze parkoviště.

Z nalezených struktur byly v prozkoumaných částech plochy identifikovány zahloubené objekty – pravděpodobně středověké zahloubené obydlí – zemnice, sklepy (lochy) a skupina jam o různé velikosti a tvaru, dále základy kamenných konstrukcí z několika stavebních fází. Nejstarší je možno předběžně datovat do 14. století. Jednalo se o kamenné domy a k nim přilehlá prostranství, která v několika místech překrývala výrazná požárová vrstva. Kamenné konstrukce se lišily použitým materiálem a jeho úpravou, dále svojí strukturou a hloubkou založení. Některé starší konstrukce byly využity při pozdějších přestavbách.

Za nejstarší doklad o využití plochy lze v současnosti považovat porušený kostrový hrob ve čtverci H3, kolem kterého bylo nalezeno množství keramických fragmentů, pravděpodobně z období eneolitu (pozdní doby kamenné). Podle uložení nohou a původní orientace hlavy směrem k západu je možné uvedený nález předběžně klást do závěru eneolitu, pravděpodobně do kultury se šňůrovou keramikou (3200 – 2800 př.n.l.). Trup, horní končetiny a hlava byly porušeny mladším vkopem, z jehož výplně pochází nejstarší keramika, a to přibližně ze 14. století.

Zkoumaná plocha je svou polohou jedinečná, protože se nachází přímo za původními městskými hradbami. V blízkosti městských hradeb lze od středověku očekávat například řemeslnou hrnčířskou či železářskou výrobu. Další vývoj organismu města dokládají pozůstatky městské kanalizace a studny v dosud podrobněji nezkoumaných částech plochy. Pod kulturním souvrstvím lze v celé ploše očekávat výskyt podzemních chodeb (tzv. lochů) a sklepů, které podle zjištěných architektonických článků mohou spadat do středověku. Jejich identifikace a průzkum je proto jednou z hlavních priorit záchranného archeologického výzkumu.

Probíhající záchranný archeologický výzkum přináší unikátní možnost poznat zástavbu středověkého předměstí významného královského města. Většina zaniklé zástavby zůstala nepodsklepena, takže je naděje na získání poznatků ze samotného počátků jeho existence (13.-14. století). Neopakoval se zde vývoj, obvyklý jinde, tj. razantní přestavba v 19. či na počátku 20. století, při kterém obvykle zanikly stopy předchozího vývoje.

autor