Student World

Ve vzdálenosti několika desítek AU pak kolem nich obíhá červený trpaslík „C“ o hmotnosti třetiny a svítivosti 1,3% Slunce. GJ 667 najdeme ve vzdálenosti asi 22 světelných let v souhvězdí Štíra.

Už je to nějaký ten pátek (konkrétně listopad 2011), co byla u této hvězdy objevena v pořadí druhá planeta s označením „c“, která by se měla nacházet na okraji obyvatelné oblasti.

V loňském roce uveřejnil Philip C. Gregory (University of British Columbia, Kanada) zajímavou studii, podle níž obíhá hvězdu hned šestice planet a polovina z nich v obyvatelné oblasti. Studie vzbudila rozruch spíše v odborných kruzích a byla přijata s velkou dávkou skepse. Gregory analyzoval dostupná data ze spektrografu HARPS, ale neměl samozřejmě k dispozici nečerstvější (a neveřejná) data z tohoto přístroje. Kromě toho nepostupoval zcela obvyklou cestou.

Včera ovšem Evropská jižní observatoř (ESO) zveřejnila tiskovou zprávu i odborný článek a hlavním poselstvím je objev šesti až dokonce sedmi planet u GJ 667 C. Tři z těchto planet se nacházejí v obyvatelné oblasti. Že by měl tedy Gregory pravdu?
Autoři studie (Gregory mezi nimi není) použili nejen novou porci dat ze spektrografu HARPS, ale také data od jeho kolegy PFS, který je ve výzbroji dalekohledu Magellan II na Las Campanas, dále data ze spektrografu HIRES (Keckův dalekohled, Mauna Kea, Havaj) a v neposlední řadě pro upřesnění parametrů mateřské hvězdy i data z přístroje UVES, který je součástí VLT.

Přímo v obyvatelné oblasti by se měly nacházet planety „c“ „f“ a „e“. Definice této oblasti je samozřejmě složitá, obyvatelnost planet bude silně závislá na složení atmosféry apod. Autoři studie přesto její hranici dávají do intervalu 0,111 až 0,246 AU. Nejlepší podmínky by mohly panovat na planetě „f““, kde by se rovnovážná teplota (bez vlivu atmosféry) mohla pohybovat lehce pod bodem mrazu. Pokud je atmosféra složená ze skleníkových plynů, mohly by být podmínky na povrchu poměrně příznivé. Ačkoliv v potaz musíme brát i to, že planety v obyvatelné oblasti budou mít vázanou rotaci a jsou tedy ke svému slunci natočeny stále stejnou stranou.

Planetární systém GJ 667 C

Ale ještě zpět ke studii P. Gregoryho. Měl onehdy pravdu? Částečně ano, planety „b“ a „c“ už známy byly, takže si je můžeme odmyslet, ale pro úplnost je uveďme. Gregory tedy očekával existenci planet s oběžnými dobami 7, 28, 30, 39, 53 (a / nebo 91) dní. Kromě známých „b“ a „c“ v jeho modelu pasují oběžné doby planet „f“, „d“ a teoreticky také „e“.

autor Petr Kubala