Chemická reakce plynu obsahujícího uhlík (typicky metan) je katalyzována kovovými nanočásticemi. Pára zahřátá na alespoň 700 C se žene přes kobalt, železo nebo nikl; plyn se rozkládá a atomy uhlíku desublimují na povrchu kovu.
Problém je, že kovové nanočástice se za vysoké teploty mají tendenci spojovat; tím se naruší katalytické vlastnosti a na větších kovových částicích stejně nevzniknou nanotrubičky. Technologický postup proto dnes funguje tak, že kovové nanočástice musejí být dost daleko od sebe. Je jich tudíž málo a málo se tedy vytvoří i nanotrubiček. Výroba se tím prodražuje.
Daisuke Takagi a jeho spolupracovníci z laboratoří NTT v japonském Atsugi proto přišli s myšlenkou nahradit kovové nanočástice miniaturními diamanty. Přes vrstvu diamantů velkých asi 5 nanometrů proháněli páry ethanolu. Výsledkem byly uhlíkové nanotrubičky široké 1-2 nanometry.
Diamant sám o sobě nemá katalytické účinky, nicméně je tepelně stabilní i při teplotě 850 C, kdy se již páry ethanolu začnou rozkládat i bez nutnosti katalyzátoru.
Zdroj: New Scientist
