Student World

***tisková zpráva Evropské jižní observatoře č. 48/2011

Astronomové pořídili dosud nejlepší snímek hvězdy, z které většinu hmoty vysál ‚upíří‘ průvodce. Kombinací světla získaného čtveřicí dalekohledů na observatoři ESO Paranal vznikl virtuální teleskop o průměru 130 m, jehož pohled je 50krát ostřejší než pohled kosmického dalekohledu HST (NASA/ESA). Nové výsledky překvapivě ukázaly, že přenos hmoty z jedné složky dvojhvězdy na druhou je mnohem mírnější proces, než se očekávalo.

„Nyní můžeme zkombinovat světlo čtyř dalekohledů VLT a pořídit tak mimořádně ostré snímky mnohem rychleji než dříve,“ říká Nicolas Blind (IPAG, Grenoble, Francie), který je vedoucím autorem článku prezentujícího výsledky pozorování. „Snímky jsou tak ostré, že můžeme nejen sledovat hvězdy, jak kolem sebe obíhají, ale také měřit velikost větší z obou složek.“

Astronomové pozorovali [1] neobvyklý systém SS Leporis v souhvězdí Zajíce (Lepus), který obsahuje dvojici hvězd, jež se vzájemně obíhají jednou za 260 dní. Hvězdy jsou od sebe vzdáleny jen o málo více než Země od Slunce. Větší a chladnější z dvojice hvězd sama zabírá čtvrtinu této vzdálenosti – což zhruba odpovídá oběžné dráze Merkuru. Vzhledem k této blízkosti již žhavá složka systému vysála až polovinu hmotnosti větší hvězdy.

„Věděli jsme, že tato dvojhvězda je neobvyklá a že materiál proudí z jedné hvězdy na druhou,“ říká spoluautor Henri Boffin (ESO). „Objevili jsme ale, že způsob, jakým s největší pravděpodobností probíhá přenos hmoty, je úplně odlišný od dřívějších modelů tohoto procesu. ‚Kousnutí‘ upíří hvězdy je velmi jemné, ale vysoce efektivní.“

Nová pozorování jsou natolik ostrá, aby nám ukázala, že obří hvězda je ve skutečnosti menší, než se dříve myslelo, a je tedy mnohem obtížnější vysvětlit, jak rudý obr ztrácí hmotu ve prospěch svého souputníka. Astronomové si nyní myslí, že spíše než ve formě proudu plynu z jedné hvězdy na druhou musí být hmota vyvrhována obří hvězdou v podobě hvězdného větru a následně zachycena žhavější složkou.

„Tato pozorování demonstrovala nové zobrazovací možnosti interferometru VLTI a otevírají cestu k dalšímu fascinujícímu výzkumu interagujících dvojhvězd,“ uzavírá  Jean-Philippe Berger.

Převzato ze stránek Hvězdárny Valašské Meziříčí

Poznámky

[1] Snímky byly vytvořeny na základě pozorování pomocí interferometru VLTI (Very Large Telescope Interferometer) pracujícího na observatoři ESO Paranal. K přívodu světla do přístroje PIONIER (viz ann11021) byla využita čtveřice pomocných dalekohledů (Auxiliary Telescopes) o průměru 1,8 m.

Přístroj PIONIER byl vyvinut na LAOG/IPAG (Grenoble, Francie); jedná se o aparaturu, která na Paranalu jen hostuje. PIONIER je financován z prostředků Université Joseph Fourier, IPAG, INSU-CNRS (ASHRA-PNPS-PNP) ANR 2G-VLTI ANR Exozodi. IPAG je součástí Grenoble Observatory (OSUG).

Inženýři interferometru VLTI musejí kontrolovat vzdálenost, kterou paprsky procházejí mezi vzdálenými dalekohledy, s přesností asi jedné setiny tloušťky lidského vlasu. Jakmile světlo dosáhne přístroje PIONIER, je následně svedeno do srdce přístroje: pozoruhodného optického zařízení, menšího než kreditní karta, které nakonec velmi přesně spojí světelné vlny z různých dalekohledů, aby spolu mohly interferovat. Výsledná rozlišovací schopnost takové sítě teleskopů dosahuje ostrosti ne dalekohledu o průměru 1,8 m, ale mnohem většího ‚virtuálního dalekohledu‘ o průměru kolem 130 m, jehož velikost je limitována pouze vzdáleností teleskopů.

Rozlišení dalekohledu HST je přibližně 0,05″, zatímco rozlišení dosažitelné pomocí VLTI je kolem 0,001″, což zhruba odpovídá úhlové velikosti astronauta na povrchu Měsíce pozorovaného z povrchu Země.

autor Jiří Srba