Student World

***tisková zpráva České nukleární společnosti

Americká prestižní technická univerzita MIT (Massachusetts Institute of Technology) uveřejnila v září studii o budoucnosti jaderného palivového cyklu (The Future of the Nuclear Fuel Cycle). Uvádí v ní, že zásob uranu je pro příštích 100 let ve světě i v USA dostatek a postačí i pro tisíc nových amerických reaktorů. Proto je nutné pečlivě uvážit, zda se vyplatí přepracovávat použité jaderné palivo, jak to nyní dělají ve Francii nebo v Japonsku. Toto palivo je totiž dražší než nové. Naproti tomu se zřejmě rozšíří obsluha mnoha nových jaderných reaktorů ve světě formou leasingu, kdy dodavatelé z několika velkých světových firem dopraví do reaktoru požadované palivo a zároveň odvezou palivo použité.

V současné době se vynakládají velké prostředky na hledání účinnějšího palivového cyklu, který by v příštích desetiletích zvýšil využití jaderného paliva v lehkovodních reaktorech. Studie uvádí, že současný typ reaktorů s jednorázovým využitím jaderného paliva bude naprosto převládat při rozhodování o výstavbě nových jaderných zdrojů i v několika příštích desetiletích. Cena nově vyrobeného jaderného paliva je totiž velmi nízká, toto palivo se na ceně elektřiny z jaderných elektráren se podílí jen dvěma procenty. Proto je podle Charlese Fosberga z MIT zřejmé, že pokud se cena nově vyrobeného paliva zvýší na dvojnásobek, nebo i více, na cenu elektřiny z jádra to prakticky nebude mít vliv.

Studie MIT přepokládá, že zvýší-li se současný počet jaderných reaktorů ve světě během tohoto století ze současných zhruba 400 na 4000, zvýšená poptávka po uranu se promítne do vyšší výsledné ceny elektřiny o pouhé jedno procento. „Reaktory budované v tomto století rozhodně nepocítí nedostatek uranu,“ tvrdí Fosberg. Je to také argument proti zavedení thoriového cyklu v jaderné energetice. „Proč komplikovat palivový cyklus thoriem, když máme dostatek uranu,“ ptá se Mujid Kazami, další ze spoluautorů studie MIT.

Podle jednoho z autorů studie, Ernsta Monitze, není zatím zcela zřejmé, nakolik se bude současné použité palivo využívat v dalších typech reaktorů. Zásoby použitého paliva ale lze hodnotit jako cennou strategickou surovinu, s obdobným významem jako uskladněné strategické zásoby ropy. Atraktivní bude zřejmě zmenšit objem použitého paliva přepracováním a dlouhodobě skladovat jen jeho velmi malou část zahrnující vysoce radioaktivní látky. Úplně zpracovat použité palivo dokáží jen jiné typy reaktorů, například množivé reaktory s odlišným palivovým cyklem. Ve světě zatím pracuje jen jeden rychlý množivý reaktor, ruský BN-600 již od roku 1980; ten dokáže při výrobě elektřiny vyprodukovat více paliva, než sám spotřebuje. Monitz soudí, že širší využití rychlých množivých reaktorů zůstává zatím spíše vzdálenější perspektivou.

V současné době se budují nové lehkovodní reaktory hlavně v asijských zemích. Na jejich výstavbu se připravují v mnoha rozvojových zemích, které zatím nemají s jadernou energetikou žádné zkušenosti. Studie MIT přepokládá, že přední světoví dodavatelé poskytnou těmto zemím kompletní servis formou leasingu, zahrnujícího dodávku nového jaderného paliva a zároveň odběr paliva použitého. Sníží se tak obavy z možného zneužití jaderné energetiky pro výrobu jaderných zbraní nebo prostředků pro teroristické útoky. Zároveň se tak umožní mnoha těmto zemím podstatně snížit jejich emise skleníkových plynů.

Závěr studie MIT dostupné na http://web.mit.edu se zabývá výstavbou nových jaderných elektráren v USA. Upozorňuje na úskalí financování jejich výstavby, kdy americké energetické firmy musí shromáždit velké množství finančních prostředků. Na jeden GW instalovaného výkonu to je zhruba 4 miliardy dolarů. Financovat nové projekty s rozpočtem 6 až 10 miliard dolarů je pro energetické firmy v USA velmi náročné, naproti tomu je pro ně velmi lákavé vyrábět elektřinu s velmi nízkými provozními náklady a mít tak dlouhodobé stabilní příjmy, dodává studie MIT.

autor