Student World

tisková zpráva Nemocnice Na Homolce

Na rozdíly od dosud používaných kardiostimulátorů z něj nevedou žádné vodiče k elektrodám, vše je spojeno do kompaktního válečku o velikosti mikrotužkové baterie, která se pomocí šroubovitého mechanismu implantuje přímo do srdeční svaloviny. Nyní se ukazuje, že předpoklady, se kterými kardiologové z Homolky otevírali tento program, byly správné. Celosvětově bylo od loňského prosince implantováno 52 těchto stimulátorů, z toho v Nemocnici Na Homolce plných třicet.

„U všech našich pacientů systém funguje spolehlivě a bez komplikací,“ říká primář Kardiologického oddělení Nemocnice Na Homolce profesor MUDr. Petr Neužil, CSc. Navíc se dostavil jeden neočekávaný pozitivní efekt. „Při této léčbě se sledují tzv. stimulační prahy, tedy jaké množství energie je již schopné způsobit smrštění srdečního svalu. U běžného stimulátoru po zavedení tyto parametry nejprve stoupají. Přece jen je tam nějaká ranná plocha a s tím související zánět. Pak postupně prahy klesají, až se ustálí na hladině, která je ale vždy vyšší, než tomu bylo při implantaci přístroje. Nová technologie se v tomto chová jinak – zcela zrcadlově. Po zavedení v tomto případě stimulační prahy klesají a pak se ustalují na hodnotě nižší než při implantaci,“ vysvětluje profesor Neužil.

Takové chování stimulačního systému má svůj praktický dopad na výdrž baterie. Ta je součástí implantátu a je zhruba desetkrát menší než u běžných kardiostimulátorů. „Nový kardiostimulátor šetří  baterii nejen výhodnějšími stimulačními prahy, ale i inovativním způsobem, jakým je u něj minimalizován únik energie při komunikaci s prostředím, tedy když z něj potřebujeme získat informace, které automaticky uchovává,“ popisuje profesor Neužil. „Podle toho, jak proběhly studie na zvířatech, se předpokládalo, že životnost systému bude kolem sedmi let. Nyní vidíme, že by to mohlo být podstatně více – při padesátiprocentní stimulaci patnáct let, při stoprocentní počítáme s deseti až dvanácti lety, což je unikátní,“ dodává prof. Neužil.
Do Prahy nyní přijíždějí zahraniční kardiologové, aby se s novým systémem seznámili. V elektrofyziologické laboratoři, jež je společným pracovištěm 1. LF UK a Nemocnice Na Homolce, mají možnost si implantaci kardiostimulátoru vyzkoušet na animálních modelech, konkrétně na ovcích. Úroveň školení i profesionalita laboratoře na Fyziologickém ústavu 1.LF UK je vysoce hodnocena jak školenými evropskými kardiology tak i firmou St Jude Medical, která školení finančně podporuje. Za poslední měsíc se vyškolilo celkem 20 špičkových kardiologů z celé Evropy a v minulém týdnu tu takovou zkušenost získali další čtyři italští kardiologové.

Už se také objevuje reálná možnost úhrady této léčby z prostředků veřejného pojištění. „Zatím nám ji pojišťovny schvalují velmi omezeně, u každého pacienta musíme vyjednávat úhradu přístroje zvlášť. Co je ale velmi zajímavé, tato technologie poutá pozornost nejenom lékařů ale samotných pacientů, kteří se na možnost implantace intrakardiálního kardiostimulátoru stále častěji dotazují,“ říká profesor Neužil.

Dosavadní typ stimulátoru se ukládá pod kůži obvykle pod klíční kost a propojí se vodiči s elektrodami, které se zavedou do srdce. Nová technologie se nazývá LCP (z anglického Leadless Cardiac Pacemaker – bezdrátový kardiostimulátor) a vyvinula ji americká firma Nanostim, Inc. Díky tomu, že přístroj obsahuje elektrody i stimulátor v jednom, odpadá propojení těchto složek vodiči jako u běžných kardiostimulátorů. Proto se významně snižují nejčastější rizika léčby – zejména zanesení infekce prostřednictvím vodičů a mechanické poruchy elektrod. Dalším přínosem pro nemocného je možnost větší pohybové aktivity, větší pohodlí i příznivý kosmetický efekt.
LCP stimulátor se implantuje z vpichu v třísle cévním systémem pomocí zaváděcího katetru (tenkého vodiče). Umístí se a upevní v hrotu pravé srdeční komory. Samotná implantace trvá přibližně 15 minut. Provádí se při vědomí pacienta a je prakticky nebolestivá. Používá se jen lokální anestezie pro vpich v třísle. Až LCP doslouží, je možné ho pomocí katetru opět vyjmout a implantovat nový. „Bez toho, aniž bychom uměli kardiostimulátor i vyndat bez otevřeného kardiochirurgického výkonu, nebylo možné jej implantovat. To se dlouho nedařilo vyřešit.“ A právě zde byl přínos týmu Nemocnice Na Homolce. „Byli jsme k celému projektu přizváni právě proto, že máme velké zkušenosti s extrakcemi elektrod za nejrůznějších, i velmi nepříznivých podmínek. Vymysleli jsme řešení, které umožňuje zúžený profil na konci systému zachytit pomocí jednoho ze tří ok na podobném katetru, jaký se používá pro zavádění. Po zacvaknutí se z katetru a stimulátoru stává jednolité těleso se zcela hladkým rozhraním jednotlivých částí. Dalo by se to přirovnat k principu, jakým se napojují moduly stanic ve vesmíru,“ popisuje prof. Neužil.

Kardiostimulační centrum Nemocnice Na Homolce patří mezi největší centra tohoto druhu v Evropě. Zabývá se léčbou arytmií již 22 let. Za dobu jeho existence jím prošly tisíce pacientů, jimž zkvalitnily nebo zachránily život implantované přístroje, tedy kardiostimulátory či defibrilátory. V posledních letech k léčebným metodám přibyly tzv. katetrizační ablace, které příčiny arytmií dokáží trvale odstranit zásahem do srdeční tkáně.

autor